Písek lze poznávat také jako město ukryté za zbytky středověkých hradeb. Opevnění vznikalo spolu s městem ve 13. století a původně tvořilo souvislý obranný prstenec dlouhý přibližně 1 400 metrů. Hradby měly podle turistických údajů dosahovat výšky kolem šesti metrů, před jejich vnější stranou se nacházel příkop a v dalších staletích se celý systém postupně zesiloval.
Dnes už návštěvník neuvidí pevnostní celek v původní podobě. Pozůstatky jsou však rozptýlené kolem historického centra a na několika místech vystupují z městské zástavby velmi zřetelně. Právě jejich hledání je zajímavým způsobem, jak si při procházce Pískem představit, kde kdysi končilo město a začínal jeho obranný prostor.
Od hradeb k parkánu a příkopu
Středověké opevnění nebylo jen jedinou zdí. V průběhu 15. až 17. století byly hradby zvyšovány a zesilovány; místy mohly dosahovat až deseti metrů. Mezi hlavní hradbou a vnější linií vznikal parkán, tedy prostor umožňující obranu ve dvou výškových úrovních. Celý systém doplňoval příkop, který ztěžoval přístup k městským zdím.
Do Písku se vstupovalo především třemi branami. Pražská, označovaná také jako Dolní, stála u Kamenného mostu. Na opačné straně města se nacházela Budějovická neboli Horní brána a v jihozápadní části historického centra Putimská brána. Později přibyly také menší průchody a branky.
Nejvýraznější pozůstatky jsou v Podskalí
Nejlépe zachovaný celek se nachází v prostoru Podskalí a u někdejší Putimské brány. Tvoří jej dochovaný úsek hradební zdi, obranná bašta a obnovený příkop. Ten byl v roce 2006 upraven jako menší park, takže se z někdejšího čistě obranného prvku stal veřejný prostor vhodný k zastavení.
K příkopu lze přijít Katovskou brankou z ulice Podskalí. Jde o přirozený výchozí bod pro procházku, která může pokračovat kolem plaveckého areálu, Putimskou ulicí a dále podél historického jádra. Okolí propojuje městská zeleň, veřejná prostranství a trasa vedená také podél řeky Otavy.
Putimská brána sama se nedochovala. Podle údajů města byla zbořena už v roce 1836 jako první z hlavních píseckých bran. Její jméno však zůstalo živé v lidové a studentské písni „Když jsem já šel tou Putimskou branou“, která se stala součástí kulturní paměti města.
Hradby ukryté v dnešní zástavbě
Další fragmenty je možné hledat nad Otavou, v Budovcově ulici, kde stojí půlkruhová bašta. Jiná kruhová bašta se nachází naproti poště a další pozůstatky jsou v prostoru Palackého sadů. Část zdiva je samostatně stojící, jiné úseky se staly součástí domů a současné městské zástavby.
To je důvod, proč nejsou všechny pozůstatky na první pohled stejně nápadné. Některé bašty lze spatřit jen z veřejné komunikace nebo v částečném výřezu mezi domy. Při procházce se proto vyplatí nesoustředit pouze na jeden monument, ale vnímat celý pás zeleně a veřejných ploch, který v řadě míst sleduje původní průběh hradeb.
Procházka, při níž město odhaluje svou minulost
Opevnění v Písku nemá jednu jedinou návštěvní adresu ani podobu samostatně provozované památky s jednotným režimem vstupu. Jde o soubor venkovních pozůstatků rozptýlených kolem historického centra. Nejlepší je proto spojit Podskalí s okolím bývalé Putimské brány, Budovcovou ulicí, Palackého sady a úsekem nad Otavou.
Výsledkem není prohlídka mohutné pevnosti, ale pozorná městská procházka. Písecké hradby ukazují, jak se obranný prstenec postupně proměnil v parky, ulice a součást domů. Zároveň připomínají dobu, kdy vstup do města určovaly brány, příkop a vysoké kamenné zdi – a kdy měla Putimská brána význam nejen v historii, ale později i v písni.