Pod hrází Vírské přehrady čeká na vodáky krátký, ale technicky upravený úsek Svratky. Umělý kanál měří 300 metrů a na jeho podobě je vidět, že řeka tu nespoléhá jen na přírodní proud. Koryto doplňuje čtrnáct betonem zpevněných překážek, vysokých přibližně 60 až 80 centimetrů. Trať slouží vodákům od roku 1960.
Krátký úsek s výrazným spádem
Na poměrně malé ploše se tu soustřeďuje několik prvků, které dávají kanálu jeho sportovní charakter. Přibližně dvacet metrů široké koryto má uváděný spád kolem tří metrů a průměrnou hloubku asi 75 centimetrů. Betonové prahy a usměrněné koryto mění proudění vody a vytvářejí podmínky pro slalomové ježdění.
Kanál je tak jiným zážitkem než dlouhé splouvání přírodního říčního úseku. Nabízí soustředěnou jízdu na krátké trati, kde záleží na čtení proudu i volbě průjezdu mezi překážkami. Pro návštěvníka, který se o vodáctví zajímá, je zároveň zajímavou ukázkou toho, jak může technická úprava řeky vytvořit sportovní prostor přímo pod velkým vodním dílem.
Tradice slalomu sahá do roku 1960
První slalomový závod na divoké vodě se ve Víru konal v roce 1960. Podle obecních údajů se tehdy sešlo 150 závodníků. Později se na kanálu pořádaly také mezinárodní závody; konkrétní roky však dostupné informace neuvádějí. Trať tak není pouze technickou zajímavostí, ale i místem s dlouhou vazbou na vodácký sport.
V širším okolí se připomíná také Svratecká třicítka, sjíždění řeky z Víru do Štěpánovic, které bývalo spojováno se zahájením vodácké sezóny a účastí stovek vodáků. Jde o delší říční trasu, nikoli o samotný třístovkový kanál. Dostupné informace o této akci jsou formulovány jako historické, a proto z nich nelze vyvozovat, že se koná i v současnosti.
Vodu řídí provoz přehrady
Podmínky na kanálu závisí na tom, kolik vody právě přitéká ze soustavy pod přehradou. Průtok ovlivňuje provoz vodní elektrárny Vír I, a tak vhodný okamžik ke splutí nelze odhadnout jen podle ročního období nebo počasí. Přehrada má vedle energetického využití také vodárenskou a protipovodňovou funkci a zajišťuje minimální průtok Svratky.
Vírská přehrada byla uvedena do provozu v roce 1958. Elektrárna zahajovala provoz postupně: první soustrojí v roce 1954, druhé v roce 1956, přičemž trvalý provoz začal v srpnu téhož roku. Vírský kanál tak připomíná, že vodácký zážitek na řece může být úzce propojený s fungováním technického díla, které má pro krajinu i obyvatele mnohem širší význam.
Splutí je potřeba plánovat podle aktuálních podmínek
Kdo se chce na kanál vydat, měl by si předem ověřit aktuální průtok i to, zda jsou podmínky pro splutí vhodné. Provozní informace se mohou měnit a samotná existence slalomové trati nezaručuje, že bude voda v danou chvíli sjízdná. Stejně tak je dobré ověřit, zda se případné vodácké akce v okolí skutečně konají. Vír nabízí vedle krátkého umělého úseku také připomínku někdejších delších plaveb po Svratce, jejichž podoba se řídila rytmem řeky i přehrady.