V Konviktském sále v centru Prahy se historie neukládá jen do vitrín. Dnes se tu promítají filmy, které jinde nemusí být snadno k vidění, a někdy je doprovází živá hudba. Kino Ponrepo, provozované Národním filmovým archivem, spojuje filmové dědictví s prostředím, které samo patří k výrazným kapitolám pražské kultury.
Od koncertů a plesů k filmovému plátnu
Sál je součástí staroměstského Konviktu a jeho kulturní minulost sahá nejméně do konce 18. století. Dříve, ve 14. století, stával na tomto místě dům Jerusalem s kaplí svaté Maří Magdaleny. Založil jej Jan Milíč z Kroměříže pro kající se ženy.
Konviktský sál postupně sloužil koncertům, plesům, divadelním představením i výstavám. Mezi hudebníky, kteří zde vystupovali, patřili Beethoven, Liszt, Rubinštejn a Wagner; Beethoven tu koncertoval roku 1798. Významné místo má také první český bál, uspořádaný 5. února 1840 z iniciativy Josefa Kajetána Tyla.
V budově působila varhanická škola, kterou navštěvoval a později vedl Antonín Dvořák. Po úpravě sálu se tu otevřelo kino Bio Konvikt. Po druhé světové válce pak v budově pracovalo studio loutkového filmu Jiřího Trnky. Konvikt tak několikrát změnil podobu svého kulturního života, aniž by se z něj vytratila jeho veřejná role.
Archivní filmy i současná kinematografie
Ponrepo není pouze místem pro staré snímky. Program Národního filmového archivu vedle českých i zahraničních klasik a filmových rarit zahrnuje také současnou tvorbu. Projekce se konají z filmového pásu i digitálního DCP, takže není přesné představovat kino jako prostor, kde se promítá výhradně analogově.
Filmy často doplňují tematické cykly, které přibližují českou i světovou kinematografii z různých úhlů. Kino pořádá také přednášky, speciální projekce a premiéry. Ve foyer se mohou objevit výstavy nebo uvedení knih. Program se průběžně mění, a tak se vyplatí vybírat podle aktuální nabídky, nikoli čekat stále stejný repertoár.
Zvláštní atmosféru mají němé filmy s živým hudebním doprovodem. Podle konkrétní projekce může jít například o klavír nebo elektroniku. Hudba tu není pouhou ilustrací: stává se součástí večera a připomíná, že filmové promítání mělo ještě před nástupem zvuku jinou podobu.
Večer v kině může být i objevováním
Pro návštěvníka je Ponrepo příležitostí vybrat si film mimo běžnou nabídku multiplexů, ale také poznat díla v širších souvislostech. K tomu slouží tematické programy a přednášky. Pro rodiny jsou určené nedělní projekce Ponrepo dětem; některé české filmy kino uvádí s anglickými titulky.
Samotný sál dodává projekci další rozměr. Člověk nepřichází do neutrálního prostoru, ale do historického interiéru, který zažil hudební vystoupení i společenské události. Je to dobrá volba pro ty, kdo si chtějí filmový večer spojit s poznáváním pražského místa a jeho proměn.
Prakticky před návštěvou
Kino najdete na adrese Bartolomějská 291/11 v Praze 1. Vstupenky lze podle Národního filmového archivu koupit online nebo ve foyer v den projekce; podrobnosti o aktuálním programu, cenách a pokladně je vhodné ověřit předem. Před foyer je kavárna Ponrepo a nápoje si návštěvníci mohou vzít také do sálu.
Kino uvádí bezbariérový přístup. U hlavního vchodu je třeba zazvonit, pracovník kina pak návštěvníka doprovodí přes dvůr. V sále je k dispozici také indukční smyčka pro uživatele sluchadel. Konvikt byl v 70. letech ve špatném stavebním stavu; v roce 1996 se podle údajů Prague City Tourism vrátil ke své původní podobě a kulturnímu poslání. Dnešní Ponrepo v tomto příběhu pokračuje po svém: filmem, který propojuje minulost s přítomností.