Na první pohled drobný detail, ve skutečnosti důležitá součást celého výrazu památky. Příborská socha Panny Marie Assumpty má po restaurátorské obnově opět paprsčitou kovovou svatozář. Z vrcholu barokního sloupu zmizela někdy po roce 2006 a její návrat dnes pomáhá znovu číst původní podobu monumentu.
Obnova byla dokončena po více než třiceti letech od předchozího zásahu. Nešlo přitom jen o výrobu nového kovového prvku. Restaurátoři se věnovali celému sloupu, vrcholovému sousoší, kamennému podstavci i litinovému oplocení, které památku obklopuje.
Barokní sloup s městským znakem
Památka vznikla pravděpodobně kolem poloviny 18. století. Městská památková karta ji datuje rokem 1750, uvedeným na kartuši dříku. Sloup nechalo zhotovit město Příbor a dnes je veden jako nemovitá kulturní památka.
Jeho architektura je typicky barokní. Hranolový podstavec zdobí voluty, nad ním se zvedá hladký dřík s profilovanou římsou a akantovou hlavicí. Pozornost si zaslouží také reliéf městského znaku, umístěný v rokajové kartuši na čelní straně dříku. Právě tento detail připomíná, že sloup nebyl jen náboženským symbolem, ale také součástí veřejného prostoru a identity města.
Okolí sloupu doplňuje litinové zábradlí, patrně z 19. století. Díky němu působí monument jako samostatný výtvarný celek, nikoli pouze jako socha postavená u komunikace.
Co představuje Panna Maria Assumpta
Na vrcholu stojí korunovaná Panna Maria na půlměsíci. Na levé ruce drží Ježíška, který si hraje s křížkem, v pravé ruce má žezlo. Jde o ikonografii spojovanou s Nanebevzetím Panny Marie, latinsky Assumptou.
Výrazným prvkem byla od počátku oválná svatozář s kovovými paprsky. Předchozí ztracený kus už podle dostupných podkladů nebyl původní součástí z 18. století, ale starší kopií. Ani nová svatozář tedy není historickým artefaktem. Byla však vytvořena podle dochovaných fotografií a předloh tak, aby odpovídala vzhledu, který k soše dlouhodobě patřil.
Restaurování od kamene po kov
Stav památky si vyžádal náročnější zásah. Vrcholové sousoší bylo kvůli narušené hlavici demontováno a převezeno do specializovaného restaurátorského ateliéru. Tam se kámen čistil a zpevňoval, opravovaly se praskliny a další poškozená místa a doplňovaly se chybějící části.
Obnoveny byly také pozlacené kovové atributy sochy. Práce pokračovaly na samotném sloupu, podstavci, římsách i dalších kamenných prvcích. Ošetření se dočkalo rovněž litinové oplocení. Celkový výsledek tak nespočívá pouze v nápadném návratu svatozáře, ale v postupném sjednocení celé památky.
Zmizení, na které navázaly historické fotografie
Okolnosti, za nichž svatozář po roce 2006 zmizela, nejsou objasněné. Nelze proto s jistotou říci, zda byla odcizena, poškozena, nebo odstraněna z jiného důvodu. Důležité je, že při obnově město a restaurátoři nemuseli spoléhat pouze na odhad. Podobu nového prvku umožnily rekonstruovat historické snímky a další dochované předlohy.
Podle informací zveřejněných v souvislosti s obnovou dosáhly celkové náklady včetně nové svatozáře přibližně 530 tisíc korun. Financovalo je město Příbor ze svého rozpočtu. Oficiální zpráva o dokončení prací byla zveřejněna 7. září 2026.
Tip na zastavení při procházce Příborem
Sloup stojí ve veřejném prostoru a je volně přístupný bez vstupného. Nemá vlastní návštěvní dobu ani interiér, jeho kouzlo spočívá v zasazení do městské památkové rezervace. Při procházce Příborem se proto vyplatí vnímat jej společně s okolní historickou zástavbou a dalšími památkami v centru.
Po obnově je monument zajímavý hned ve dvou rovinách. Připomíná barokní způsob práce se symboly a zároveň ukazuje, jak může historická fotografie pomoci vrátit veřejnému prostoru ztracený detail. Nová svatozář není původní, ale příborské Panně Marii vrací siluetu, která k ní po generace patřila.