Byt, který se nedá pochopit jako řada pokojů v jednom patře, stojí v Plzni na Klatovské třídě. Semlerova rezidence nabízí pohled do interiéru uspořádaného podle principu Raumplanu: jednotlivé místnosti leží v různých výškách a návštěvník mezi nimi prochází po krátkých schodištích a přes galerie. Nejde jen o neobvyklý půdorys. Prostor tu organizuje každodenní život rodiny i její společenská setkání.
Byt, který se skládá z výšek
Rezidence vznikla v letech 1933–1934 jako byt Oskara a Jany Semlerových. Je vestavěná do staršího domu, který byl postaven pro závodní ředitele Škodových závodů. Základní prostorovou koncepci patrně určil Adolf Loos, její podrobný projekt pak připravil jeho žák Heinrich Kulka. Právě toto rozlišení pomáhá pochopit, jak se v rezidenci potkává Loosova architektonická myšlenka s Kulkovo konkrétním řešením.
Ústředním místem bytu je hala dlouhá přibližně padesát metrů a vysoká přes dvě podlaží. Otevírá se k ní galerie a knihovna, takže pohled nekončí u stropu ani u jedné řady pokojů. Z haly se vstupuje do dalších částí interiéru, mezi nimiž jsou jídelna, zimní zahrada i ložnicové pokoje. K dispozici byly také kuchyně a zázemí pro personál. Celek tak vedle reprezentativní podoby ukazuje i praktické fungování velkého rodinného bytu.
Loosův princip v plzeňském domě
Raumplan znamená, že se prostor nečlení jednoduše na stejně vysoká patra. Různé místnosti mohou mít odlišnou výšku a jejich vzájemné propojení vytváří průhledy i nečekané návaznosti. Při návštěvě proto nejde jen o prohlížení vybavení: důležitou součástí zážitku je samotný pohyb interiérem a postupné odkrývání jeho prostorových vztahů.
V hale se dochoval také obraz tibetského původu, který připomíná, že interiér tvořily vedle architektury i konkrétní předměty a osobní vkus obyvatel. Rezidence je cenná právě jako celek. Jednotlivé místnosti dávají větší smysl, když je návštěvník vnímá ve vztahu k centrální hale, galerii a dalším výškovým úrovním.
Od rodinného bytu k veřejné památce
Po druhé světové válce byl byt rozdělen na několik jednotek. Původní uspořádání se změnilo a část interiéru utrpěla zásahy i ztráty. Obnova proto nespočívala pouze v opravě povrchů. Bylo třeba znovu sestavit prostorové členění a chybějící prvky doplňovat podle průzkumů, archivních materiálů i vzpomínek syna Semlerových.
Byt je kulturní památkou od roku 1969, celý dům získal památkovou ochranu v roce 2014. Západočeská galerie převzala objekt do správy v roce 2012 a po obnově jej otevřela veřejnosti. Díky tomu lze dnes poznávat nejen architektonický návrh, ale i náročnou cestu od pozměněného interiéru k prostoru, který znovu přibližuje podobu rodinného sídla z konce 30. let.
Jak návštěvu naplánovat
Základní prohlídkový okruh trvá přibližně 75 minut a vede až patnácti místnostmi. Rozšířená varianta zabere zhruba 110 minut a přidává projekce i expozici Kabinet plzeňské architektury 1874–1939. Rezidence se nachází na adrese Klatovská třída 110 v Plzni; aktuální podmínky a dostupnost vstupenek je vhodné ověřit u provozovatele, protože časy prohlídek se v průběhu roku mění.
V nabídce je uveden také jednotlivý termín ve středu 30. prosince 2026 v 16:30. Jelikož se liší od běžného zimního rozvrhu, vyplatí se před cestou potvrdit, zda se prohlídka skutečně koná. Trasa není bezbariérová a provozovatel ji nedoporučuje dětem do deseti let ani lidem s omezenou hybností. Pro zájemce o moderní architekturu je však návštěva příležitostí zažít Raumplan přímo v prostoru, nikoli jen na plánku či fotografii.