V zadním traktu Staré rychty se zachovala stopa někdejšího městského opevnění: Havelská brána, kterou odborníci identifikovali až v roce 1954. Právě takové překvapení dělá z domu na rohu Rytířské ulice a ulice Na Můstku víc než jen historickou kulisu. Jeho různě staré části vyprávějí o proměnách Prahy od středověké správy až po moderní veřejné zdravotnictví.
Od Havelského města k sídlu rychtáře
Počátky komplexu souvisejí se založením Havelského města Václavem I. roku 1232. Tento letopočet označuje vznik městské čtvrti, nikoli nutně podobu domu, kterou bychom dnes mohli považovat za dochovanou. Stará rychta sloužila jako správní dům staroměstských občanů a sídlo královského rychtáře, jehož přítomnost je zde doložena od roku 1257.
Nejstarší stavební vrstvy připomíná nárožní věžová budova. Ve sklepení a v prvním patře se dochovaly zbytky románského zdiva. Zadní trakt z konce 13. století zahrnoval Havelskou bránu, součást staroměstského opevnění. Dnes je tato někdejší obranná stavba skrytá v městské zástavbě, ale propojuje dům s dobou, kdy Praha chránila své hranice hradbami a branami.
Šatlava, soud i obchody
Rychta nebyla pouze úřadem. Ve druhé polovině 14. století se její podzemí využívalo také jako šatlava. Od 16. století zde sídlil soud a v domě se střídaly provozy, které sloužily každodenním potřebám obyvatel: obchody, lékárna, vinný šenk i sklady. V jednom komplexu se tak potkávaly městská správa, justice, obchod i méně příjemná stránka tehdejšího života.
Výraznou proměnu přinesl rok 1588, kdy byla rychta upravena v renesančním stylu. Připomíná ji portál s iónskými polosloupy a zbytky arkád ve vnitřním nádvoří. Tyto prvky dnes nemusí být z ulice snadno patrné, přesto ukazují, že dům není architektonicky jednotným celkem. Jeho vzhled se skládal postupně, podle toho, jak se měnily potřeby i vkus jeho uživatelů.
Klasicistní fasáda a nové úkoly
Po Bílé hoře připadl dům městu jako konfiskát a následně byl pronajímán. Prostory využívaly mimo jiné divadelní společnosti. Roku 1798 provedl architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi klasicistní přestavbu na obytný dům. Právě tato úprava výrazně ovlivnila podobu, kterou si návštěvník může spojit se Starou rychtou dnes. Historické přehledy uvádějí, že se od té doby její vzhled zásadně nezměnil, i když pozdější úpravy fasád a nádvoří nelze přehlížet.
V roce 1880 byl dům přizpůsoben pro Městský fyzikát, který se věnoval městskému hygienickému dozoru, prevenci epidemií a zdravotním službám. Roku 1952 zde vznikla Hygienicko-epidemiologická stanice hlavního města Prahy. Ve stejném období, v letech 1952 až 2003, fungovala v budově ordinace očkování do zahraničí, popisovaná jako první a dlouho jediná svého druhu. Jde o kapitolu dějin domu, nikoli o potvrzení, že se tu stejné služby poskytují i dnes.
Skautská adresa v centru Prahy
Stará rychta měla také místo v historii českého skautingu. Od roku 1913 zde působil spolek Junák, který založil Antonín Benjamin Svojsík. V domě vycházel časopis a fungoval obchod se skautskou výstrojí. K úředním, obchodním a zdravotnickým funkcím tak přibyla i role zázemí hnutí, které oslovovalo mladé Pražany.
Dům na adrese Rytířská 404/12 si lze prohlédnout především zvenčí. Dostupné informace nepotvrzují běžný režim návštěv interiérů ani pravidelné prohlídky, proto je lepší počítat s tím, že vnitřní prostory nemusejí být přístupné. I při krátké zastávce na ulici ale stojí za to představit si jednotlivé vrstvy ukryté za fasádou: středověkou správu, renesanční přestavbu, klasicistní obytný dům i instituci, která se starala o zdraví obyvatel města.