Starý zámek v Rynholci je zajímavý právě tím, že původně zámkem nebyl. Na adrese Rynholec 116 stojí někdejší poplužní dvůr Martiniců, vybudovaný v 19. století pro hospodářské zázemí panství. Teprve pozdější obnova proměnila areál v sídlo, které připomíná šlechtickou rezidenci. Jeho příběh tak ukazuje, jak se v čase může změnit nejen vzhled stavby, ale i její role.
Od obce s dlouhou historií k novějšímu dvoru
Rynholec se v písemných pramenech objevuje už roku 1330. Toto datum se však vztahuje k obci, nikoli k dnešnímu zámeckému areálu. Ten vznikl o několik století později, a není proto správné představovat si jej jako středověký hrad nebo doklad zdejšího dávného šlechtického sídla.
Roku 1466 dal král Jiří z Poděbrad Rynholec do zástavy Bořitovi z Martinic. V roce 1514 přešel do trvalého držení Hynka Martinice a jeho bratranců. Obec pak zůstala součástí martinického panství až do konce feudálního období; od roku 1791 nebo 1792 náležela ke clam-martinickému dominiiu. Právě v tomto širším majetkovém kontextu je třeba chápat vznik poplužního dvora.
Pravidelný půdorys a čestný dvůr
Areál se podle dostupného popisu budoval v letech 1825 až 1841. Jeho uspořádání se liší od představy samostatného zámku obklopeného parkem: tvořil jej pravidelně komponovaný hospodářský celek s centrálním čestným dvorem. Jednu stranu zaujímala patrová obytná budova s mansardovou střechou, další části doplňovaly dva přízemní hospodářské objekty.
Právě spojení obytné a hospodářské funkce je pro čtení místa podstatné. Poplužní dvůr nebyl jen reprezentativní stavbou, ale součástí provozu panství. Rynholec sloužil Martinicům především jako centrum lesnické výroby. K tomuto zázemí patřily také hájovna a lesovna či fořtovna. Areál proto připomíná méně známou stránku šlechtického majetku: vedle rezidencí existovala místa určená hlavně k organizaci práce a správě hospodářství.
Proměna po odchodu Martiniců
Ve druhé polovině 19. století Martinicové dvůr pronajímali a po roce 1900 jej prodali. Následný vlastník JUDr. Zdeněk Prázdný areál obnovil a upravil na sídlo zámeckého typu. Tato etapa vysvětluje dnešní pojmenování i dojem, který může stavba v návštěvníkovi vyvolat: její současná podoba navazuje na hospodářský základ, ale pozdější úpravy jí daly charakter soukromého sídla.
Starý zámek v Rynholci tak není příběhem jediné stavební epochy. V jeho podobě se potkává účelový dvůr z první poloviny 19. století a pozdější přestavba, která změnila způsob, jakým areál působí. Zajímavý je proto i pro ty, kdo při poznávání českých památek hledají vedle známých hradů a zámků také proměny venkovských hospodářských staveb.
Dvě místa, jeden podobný název
Při hledání je dobré nezaměnit rynholecký areál s hrádkem Sobínem, zaniklou archeologickou lokalitou v okolí, která bývá označována jako „Starý zámek u Rynholce“. Jde o jiné místo než obnovený poplužní dvůr na adrese Rynholec 116. Samotný areál je uváděn jako soukromé sídlo; pravidelný návštěvní režim ani aktuální otevírací doba nejsou spolehlivě potvrzeny, proto je vhodné možnost vstupu předem ověřit.