Stačí vstoupit do Městského muzea a galerie Svratka a návštěvník se ocitne ve světě, který už z běžného života téměř zmizel. Nejde přitom o jednu souvislou historickou expozici, ale o několik pečlivě sestavených prostředí: světnici kovodělníka, řemeslné dílny, školní třídu nebo venkovský obchod ze 70. let. Každá část vypráví o jiné podobě Svratky a společně skládají obraz města, kde se po generace pracovalo rukama, obchodovalo i žilo v těsném kontaktu s okolní krajinou.
Město zachycené v každodenních detailech
Jedním z hlavních témat muzea je Svratka v období mezi světovými válkami. Tehdejší městečko nepřibližují jen historické údaje, ale především konkrétní věci a prostředí. Ve Světnici kovodělníka je nábytek z konce 19. a začátku 20. století. K vybavení patří kachlová kamna s troubou, velký stůl, postel, kolébka, kredenc nebo rádio Philips z 30. let.
Takové uspořádání umožňuje představit si běžný den mnohem lépe než prostřednictvím samotných letopočtů. Muzeum připomíná domácnost, v níž se pracovalo, vařilo, odpočívalo i vychovávaly děti. Vedle světnice se návštěvník setká také se školní třídou a dalšími částmi někdejšího městského života. Expozice tak ukazují nejen to, čím se lidé živili, ale také v jakém prostředí vyrůstali a jak fungovaly místní instituce.
Svratka jako město řemesel
Historie Svratky je úzce spojená s řemeslnou výrobou. Místní podmínky a dostupné suroviny podpořily rozvoj hrnčířství, plátenictví, koželužství, obuvnictví i zpracování dřeva. Od roku 1865 se ve městě výrazněji rozvíjelo také klempířství. V roce 1867 byla Svratka povýšena na město a v průběhu 19. století zde přibývaly obchody, dílny i spolkový život.
Právě tuto pestrost připomínají muzejní expozice. K vidění je hrnčířská dílna, klempířská dílna A. Šillera, truhlářská a kolářská dílna Josefa Ehrenbergera nebo ševcovská dílna Františka Nováka. Nejde o současné provozovny, ale o muzejní instalace, které návštěvníkům přibližují nástroje, pracovní prostředí a jednotlivé profese. Vedle nich muzeum připomíná také spořitelní a záložní spolek nebo telegrafní a telefonní úřad – tedy služby, bez nichž se městský život postupně neobešel.
Obchod Jednota jako návrat do druhé poloviny 20. století
Výrazný kontrast k meziválečným interiérům představuje prodejna Jednoty ze 70. let 20. století. Samostatná expozice byla otevřena 28. října 2013 a stylizuje se do podoby malého venkovského obchodu. Pro starší návštěvníky může být připomínkou běžných nákupů a tehdejšího sortimentu, mladším nabídne pohled do období, které znají spíše z vyprávění nebo fotografií.
Právě spojení různých časových vrstev patří k nejzajímavějším stránkám muzea. Na jednom místě se potkává domácnost z počátku 20. století, svět tradičních živností i obchodní prostředí socialistického venkova. Svratka se tak neukazuje jako neměnná historická kulisa, ale jako město, které se přizpůsobovalo novým technologiím, způsobům práce i společenským poměrům.
Od místní paměti ke galerii malířů Vysočiny
Muzeum navazuje na starší snahy uchovávat historii města. Oficiální dějiny Svratky připomínají původní Svrateckou jizbu, malé muzeum o Svratce a okolí, které zaniklo v roce 1959 po úmrtí svého zakladatele Bedřicha Tučka. Dnešní muzeum a galerie na tuto potřebu místní paměti navazuje rozsáhlejšími expozicemi.
Součástí instituce je také galerie věnovaná malířům Vysočiny. Díky ní se historické vyprávění rozšiřuje o výtvarný pohled na zdejší krajinu. Návštěvu lze proto spojit s Malířskou stezkou kolem Svratky, která začíná u muzea v ulici U Zbrojnice, měří přibližně 9,25 kilometru a propojuje město s místy, jež inspirovala regionální umělce. K dispozici jsou i další naučné trasy věnované historii a přírodě Svratky.
Praktické informace k návštěvě
Muzeum najdete na adrese U Zbrojnice 347, 592 02 Svratka. Otevírací doba se mění podle sezony: v hlavní sezoně od července do srpna bývá otevřeno od úterý do neděle, zatímco na jaře a na podzim je provoz omezenější. Od listopadu do března bývá muzeum zpravidla zavřené, s výjimkou vánoční výstavy. Aktuální termín je proto vhodné před cestou ověřit. Mimo běžnou dobu lze návštěvu domluvit předem, obvykle nejméně den dopředu a pro skupinu alespoň čtyř osob.