Ještě než se Martina Sáblíková stala jednou z nejvýraznějších osobností světového rychlobruslení, učila se bruslit na přírodním oválu ve Svratce. Její příběh navazuje na mnohem starší kapitolu: právě tady vznikla první regulérní rychlobruslařská dráha v tehdejším Československu. Nešlo jen o sportoviště v malém městě na Vysočině. Svratecký ovál pomáhal udržet rychlobruslení v zemi a přiváděl na něj závodníky z domova i ze zahraničí.
Ovál postavili místní vlastníma rukama
Počátky dráhy spadají do sezony 1953–1954. Do té doby se rychlobruslaři v Československu měřili především na zamrzlých řekách a rybnících. Ve Svratce se členové místního Spartaku pustili společně s obyvateli do stavby stálého oválu. Rozsah práce byl značný: přemístili 5 100 metrů krychlových zeminy, zpracovali 580 metrů krychlových kamene a na místo přivezli také písek a škváru v železničních vagonech.
Původní dráha měla 400 metrů a její povrch tvořila škvára. V zimě se z ní stala ledová plocha, jenže přírodní stadion byl odkázaný na počasí. Zpočátku navíc čerpadla nedokázala potřebnou vrstvu ledu vytvořit dost rychle, a tak s vodou pomáhaly i čerpací stroje hasičských sborů. Za provozem nestála jen technika, ale také ochota místních přiložit ruku k dílu.
Mezinárodní závody a rekordní sezona
První mezinárodní závody se na novém oválu konaly 11.–13. února 1954. Do Svratky tehdy přijeli rychlobruslaři z NDR, Maďarska a Polska. Už první sezona ukázala, jak důležitým místem se stadion může stát: podle městského historického přehledu zde padlo 102 československých rekordů.
Mezi významné závodníky spojené se Svratkou patřili Jarmila Šťastná a Jiří Schöppe, několikanásobní mistři Československa. Schöppe nebyl jen sportovcem a trenérem. Po desetiletí se staral také o led a provoz oválu. V zimách od roku 1954 do roku 2004 se jeho práce opakovala podle toho, co dovolilo počasí; organizoval zde mimo jiné i první závody Martiny Sáblíkové. Svratka tak nebyla pouze místem, kam se přijíždělo závodit, ale také prostředím, kde se sport předával z generace na generaci.
Odtud vedla cesta Sáblíkové i jejího trenéra
S městem je spojený také Petr Novák, pozdější trenér Martiny Sáblíkové a odchovanec svrateckého rychlobruslení. Vztah mezi zdejším oválem a úspěchy české rychlobruslařky proto není jen symbolický: Sáblíková se tu učila bruslit a absolvovala první závody. Místní dráha patřila k prostředí, které jí i jejímu trenérovi pomohlo získat první zkušenosti.
Její začátky zároveň připomínají, jak odlišné podmínky tehdy rychlobruslaři měli. Ve Svratce se závodilo na přírodním ledu a trénink závisel na mrazu i na lidech, kteří dokázali dráhu připravit. Z tohoto skromného zázemí se sportovci vydávali k větším soutěžím, zatímco jejich domácí ovál dál sloužil místním i závodníkům z jiných částí země.
Dvě dráhy, jedna sportovní paměť
Když byl v roce 1991 stadion zatravněn, rychlobruslaři se přesunuli na sousední okruh dlouhý 333 metrů. Poslední závody se na něm konaly v únoru 2004 a od téhož roku se dráha už neledovala. Svratecký ovál proto dnes není fungujícím rychlobruslařským stadionem. Plán asfaltového oválu se objevoval už v minulosti, podle dostupných informací se však tehdy neuskutečnil; nelze ho tedy chápat jako potvrzenou současnou investici.
Někdejší sportovní tradici dnes připomíná tematická informační tabule vedle fotbalového stadionu. Návštěvník tu může poznat příběh místa, jehož význam se nedá měřit jen dochovanou dráhou. Ve Svratce se potkává práce místních dobrovolníků, dlouholetá péče Jiřího Schöppa i první kroky závodníků, kteří později proslavili české rychlobruslení. Je to nenápadná, ale výrazná kapitola sportovní historie Vysočiny.