Na první pohled zaujme trojice vysokých prosklených arkád, před nimiž se v zahradní kompozici objevuje kruhový bazének s vodotryskem. Telčský zámecký skleník není jen místem spojeným s pěstováním rostlin: jeho průčelí je navrženo tak, aby se stalo součástí obrazu parku. Nejlépe je to patrné z jižní strany, která se otevírá do zeleně.
Průčelí, které vede pohled do parku
Stavba stojí v severozápadní části zámeckého parku. Je obdélného půdorysu a její delší osa směřuje přibližně od východu k západu. Zatímco severní zeď navazuje na ohradní zeď a obrací se k ulici Slavatovská, jižní strana je převážně prosklená a orientovaná do parku. Rozdíl mezi oběma průčelími dobře ukazuje, jak se účel oranžerie potkával s potřebou reprezentativního zahradního vzhledu.
Střed jižního průčelí vystupuje v mírně převýšeném rizalitu. Tři vysoké arkádové otvory mají půlkruhové nadsvětlíky, které podtrhují jejich oblý tvar. Právě tento rytmus skleněných ploch dává fasádě její charakter: střední část působí jako výrazný bod, k němuž se přirozeně vztahuje bazének před budovou.
Růže, kartuše a alianční erb
Při bližším pohledu se ukáže, že zdobnost skleníku nestojí jen na arkádách. Fasádu člení pásová bosáž a nad středním vstupem je umístěn štukový alianční erb. Nad bočními vstupy jsou kruhové kartuše. Profilovanou kordonovou římsu zdobí štukové terčíky ve tvaru růží; na korunní římse zase spočívají volutové konzolky a další ornamenty.
Tyto detaily stojí za pozornost právě proto, že jde o zahradní stavbu, jejíž účel byl především praktický. Oranžerie měla sloužit rostlinám, ale její zdobená čelní strana současně dotvářela reprezentativní prostor parku. Při prohlídce zvenčí se vyplatí nespěchat: nejprve vnímat celek a jeho osu, potom si všimnout jednotlivých prvků kolem vstupů a říms.
Pozdně klasicistní podoba z 19. století
Původní oranžerie získala dnešní pozdně klasicistní podobu při přestavbě v letech 1845–1848. Boční křídla jsou prosklená, mírně zešikmená a směrem k severu se snižují. Kryjí je pultové střechy. Jejich jednodušší řešení doplňuje výraznější střední část a zároveň navazuje na praktické uspořádání skleníku.
S telčskou zahradnickou tradicí se pojí také jméno B. Ro ezla, který zde podle dostupných údajů působil roku 1848 jako zahradník. Později se proslavil jako cestovatel a objevitel orchidejí. Je to drobná, ale pozoruhodná souvislost: vedle architektonických detailů připomíná, že park a oranžerie byly také místem každodenní odborné práce s rostlinami.
Skleník jako součást procházky
Před jižním průčelím stojí na kompoziční ose kruhový bazének s vodotryskem; památkový popis zmiňuje také lekníny. Vztah mezi vodní plochou, průčelím a parkem je důležitý pro celkový dojem. Skleník tak není izolovaným objektem, ale jedním z prvků zahradní kompozice, kterou lze číst při pomalé procházce.
Najdete jej na adrese Slavatovská 138 v Telči. Při návštěvě se zaměřte na jižní stranu obrácenou do parku, kde jsou nejlépe vidět arkády i štuková výzdoba. Možnost vstupu do samotného skleníku není potvrzena, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální přístup do parku. I při pohledu zvenčí však stavba nabízí dost detailů, které z běžné zastávky udělají pozornější setkání s telčskou architekturou.