Potok tu teče nad kanálem, kterým odtékala voda od mlýna. Právě toto mimoúrovňové křížení je nejzajímavějším rysem třebařovského akvaduktu: dvě vodní cesty se setkávají, ale každá pokračuje vlastním směrem. Stavba není osamělou technickou kuriozitou. Patřila k soustavě, která po staletí pomáhala využívat vodu v Třebařově.
Dvě vodní cesty v jednom místě
Akvadukt převádí Třebařovský potok přes níže vedený odpadní kanál někdejšího mlýna. Takové uspořádání umožňovalo vést vodu přes překážku bez toho, aby se potok a kanál spojily. Mlýnská voda tak mohla pokračovat svou trasou a potok zůstal ve svém korytě.
Samotný odpadní kanál měří přes 80 metrů, nejde však o délku akvaduktu. Jeho část byla podle dostupných popisů zakryta betonovou klenbou přibližně od roku 1912. Kanál je tak další výraznou součástí zdejšího vodního díla, třebaže dnes nemusí být celý na první pohled patrný.
Rok 1840 je jistý, středověký původ možný
Kamenná podoba akvaduktu a kanálu je datována letopočtem 1840, vytesaným do jednoho z kvádrů. Je možné, že kamenné stavbě předcházela starší dřevěná konstrukce. O počátcích celého vodního systému se uvažuje také v souvislosti s klášterem Koruna Panny Marie, založeným v Třebařově roku 1267. Mniši mohli být iniciátory mlýna nebo jeho vodního zařízení, přímý doklad o vzniku akvaduktu ve 13. století ale k dispozici není.
Je proto dobré rozlišovat mezi tím, co lze doložit, a tím, co zůstává pravděpodobnou souvislostí. Kamenná stavba patří do 19. století; představa o středověkých kořenech vodního díla je zajímavá, ale nelze ji vydávat za jisté datum vzniku akvaduktu.
Voda pro mlýn, náhon i rybníky
Vodní dílo bylo napájeno z Moravské Sázavy. Náhon měřil podle popisů asi dva a půl kilometru a jeho voda nesloužila jen mlýnu, ale zásobovala také několik rybníků. Na dně Mlýnského rybníka se dochovaly zbytky kůlů, které nesly vantroky – žlaby přivádějící vodu k mlýnskému zařízení.
Zdejší příběh tak není jen o jedné kamenné konstrukci. Náhon, rybníky, odpadní kanál i mlýn tvořily propojený systém, který vodu zachycoval a vedl tam, kde ji lidé potřebovali. Po zániku mlýna se areál proměnil. V roce 2019 se jako dochovaná stavba uváděla budova vodní elektrárny. Její přeměna na malé muzeum tehdy byla záměrem majitele, nikoli potvrzenou informací o otevřeném muzeu.
Odkrývání a nejistá přístupnost
Část vodního díla po desetiletí zanášely nánosy a některá místa byla překrytá. S odkrýváním akvaduktu a kanálu se začalo v roce 2012; na práci se podílel Vladislav Kyselica s pomocníky. Obecní zpravodaj v roce 2024 popisoval technický stav jako nevyhovující a zaznamenal práce dělníků a restaurátorů. Z těchto informací ale nelze vyvozovat, že jsou opravy dnes dokončené.
Třebařovský akvadukt stojí za pozornost především jako čitelný doklad toho, jak důmyslně se dříve vedla a využívala voda. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální přístupnost u obce nebo vlastníka. Veřejnou otevírací dobu ani pravidelné prohlídky se nepodařilo potvrdit; dříve zmiňované plavby kanálem proto nelze chápat jako běžně dostupnou službu bez předchozí domluvy.