Moravský zemský znak, rybářská síť a rostlinný stvol: tři atributy, které drží či objímá trojice puttů na historické kašně v brněnském parku Lužánky. Sousoší propojuje městský symbol s motivy vody a přírody, ale jeho přesný alegorický výklad zůstává otevřený. Kašna tak vybízí k pozornému prohlížení, aniž by každému detailu bylo třeba přisuzovat jediný pevný význam.
Před zahradním průčelím Kasina
Kašna byla instalována roku 1860 před zahradním průčelím pavilonu Kasino, který vznikl v letech 1853 až 1855. Dnes v budově sídlí Středisko volného času Lužánky. Památka tak stojí v místě, kde se potkává parková zeleň s reprezentativní architekturou – jako součást prostoru, nikoli jako osamocená socha.
Kamennou nádrž zdobí reliéfy s vegetací a uprostřed se zvedají tři nadživotní putti. Jeden drží moravský zemský znak, druhý vytahuje z vody síť a třetí objímá rostlinný stvol, v němž je umístěn vodotrysk. Samotná sestava nabízí několik čitelných motivů: zemskou příslušnost, rybaření a rostlinstvo. Přesnější tvrzení o tom, co jednotlivé postavy měly symbolizovat, by však bez spolehlivého dokladu bylo jen domněnkou.
Kdo kašnu vytvořil?
Také autorství není ve všech popisech uváděno stejně. Encyklopedie dějin Brna spojuje vznik kašny s vídeňským sochařem Franzem Melnitzkým a brněnským kameníkem a sochařem Adolfem Loosem starším. Web Veřejné zeleně města Brna připisuje dílo pouze Melnitzkému. Bezpečné je proto mluvit o Melnitzkém jako o autorovi uváděném v městských materiálech a dodat, že další zdroj zmiňuje také Loose.
Rozcházejí se i popisy rostliny, kterou třetí putto objímá. Někde je označována jako lotosový stvol, jinde jako rákos. Neutrální pojmenování „rostlinný stvol“ vystihuje podobu motivu, aniž by rozhodovalo spor, který dostupné údaje neuzavírají.
Voda změnila cestu
Kašna prošla restaurováním v roce 1995 a znovu byla uvedena do provozu o pět let později. Změnil se přitom způsob, jakým voda vyvěrá: původně tryskala z vrcholu sousoší, dnes podle městské encyklopedie vychází z podstavce. Na proměně je dobře vidět, že historická památka není vždy neměnnou dekorací. Její současná podoba může nést stopy oprav i praktických úprav.
Vodní provoz bývá sezónní, omezený na léto a přerušovaný; aktuální režim se může měnit. Kašna proto nemusí při každé návštěvě zurčet. I bez vody však zůstává čitelná jako kamenné sousoší a jako výrazný bod před Kasinем.
Součást dlouhého příběhu Lužánek
Lužánky patří k nejstarším veřejným parkům v českých zemích. Bývalou jezuitskou zahradu věnoval císař Josef II. brněnským občanům roku 1786 k založení veřejného sadu; park byl dokončen v roce 1788. Dnes se rozkládá přibližně na dvaceti hektarech a je kulturní památkou. Kašna z roku 1860 je tak jednou z vrstev místa, které se po generace proměňuje z někdejší zahrady v městský prostor pro odpočinek a setkávání.
Při procházce Lužánkami se vyplatí zastavit před zahradním průčelím Kasina a prohlédnout si nádrž i trojici postav zblízka. Znak, síť a rostlinný motiv nabídnou dost podnětů k vlastnímu čtení. A právě rozdíl mezi tím, co na sousoší skutečně vidíme, a tím, co už si pouze vykládáme, patří k jeho zajímavosti.