Na jaře se pod stromy v Trnovci objevují sněženky, dymnivky, česnek medvědí i další byliny. Kvetoucí podrost promění část nivního lesa v barevnou mozaiku a připomene, že příroda tu není tvořena jen stromy. Přibližně kilometr severozápadně od Kněžpole leží území, kde se vedle lužního lesa zachovaly také nivní louky a starý ovocný sad.
Trnovec je přírodní rezervace, nikoli přírodní památka. Vyhlášena byla v roce 2000 a zabírá 45,93 hektaru v nadmořské výšce kolem 180 metrů. Její význam spočívá v propojení různých prostředí: od lesa s pestrou skladbou dřevin přes louky až po extenzivně udržovaný sad. Každé z nich nabízí jiné podmínky pro rostliny i živočichy.
Jarní barvy v lužním lese
V lesním podrostu rostou například sněženka podsněžník, dymnivka dutá, prvosenka vyšší, plicník lékařský nebo řeřišnice hořká. Česnek medvědí je dalším z druhů, které k jarní podobě místa patří. Kvetení se rok od roku může posouvat podle počasí, proto se jeho přesné načasování nedá brát jako pevný kalendář.
Právě časné jaro bývá pro návštěvu zajímavé: bylinné patro je nápadné a les ještě nepůsobí tak uzavřeně jako v létě. Trnovec ale není upravenou botanickou zahradou, kde by se člověk pohyboval po vyznačeném okruhu. Jeho kouzlo spočívá spíš v pozorném vnímání proměnlivé krajiny a v respektu k tomu, že jde o chráněné území.
Staré stromy, které mají svůj význam
Výrazným prvkem rezervace je starý ovocný sad. Stromy, které už nejsou v nejlepší kondici, mohou být pro přírodu mimořádně cenné. Dutiny, odumírající větve a trouchnivějící dřevo poskytují prostředí druhům, jež v mladých a pravidelně uklízených porostech nacházejí jen obtížně.
Odborné průzkumy zmiňují mezi zdejšími brouky například páchníka hnědého, roháče obecného, zdobence a zlatohlávky. Staré dřevo využívají také některé vzácné dřevokazné houby, jako trepkovitka šafránová, pórnatka široká nebo tlustěnka mléčná. Tyto druhy nejsou běžnou návštěvnickou podívanou; jejich přítomnost především ukazuje, jak důležité jsou staré stromy a přirozeně se rozkládající dřevo.
Volavky potřebují především klid
V Trnovci hnízdí kolonie volavky popelavé. Její přítomnost přidává krajině další rozměr, zároveň ale připomíná, že rezervace není jen místem k pozorování. Hnízdní období je citlivé na rušení, a proto není vhodné snažit se dostat k hnízdům co nejblíže. Nejlepší způsob, jak zdejší přírodu poznat, je držet se cest a dopřát ptákům odstup.
Rezervace je součástí evropsky významné lokality Natura 2000 Kněžpolský les. Ta zahrnuje širší komplex lužních lesů, slepých ramen, tůní a luk v nivě Moravy. Trnovec tak není izolovaným zeleným ostrůvkem, ale jednou částí rozsáhlejší přírodní krajiny.
Na návštěvu po cestě, ne přes louky
Do okolí Trnovce se dá zamířit od Kněžpole po polní a zpevněné lesní cestě. Rezervací nevede značená turistická trasa ani cyklostezka; cesty podél její jižní a západní hranice využívají chodci i cyklisté. Při návštěvě je proto vhodné držet se přístupových cest, nevstupovat zbytečně do citlivých částí území a zejména na jaře respektovat klid hnízdících ptáků.
Trnovec nejlépe vynikne při pomalé procházce, kdy člověk věnuje pozornost nejen květům, ale i starým kmenům a přechodům mezi lesem, loukou a sadem. V nenápadné krajině u Kněžpole se tak ukazuje, že přírodní bohatství často spočívá v rozmanitosti prostředí a v místech, která zůstala dostatečně pestrá pro život mnoha druhů.