Nejzajímavější na srubu MO-S 21 U Jaroše není jen jeho mohutný betonový plášť, ale promyšlené propojení zbraní, pozorovacích a provozních prostor. V objektu mezi Darkovicemi a Darkovičkami se dá lépe než na plánku představit, jak měla fungovat pevnostní obrana a jak náročný byl život její osádky.
Srub, který měl krýt obě strany
MO-S 21 je samostatný dvoupodlažní pěchotní srub, vybetonovaný od 16. do 24. září 1936. Patří do III. stupně odolnosti a projekt počítal s osádkou 36 mužů. Označení „oboustranný“ vystihuje jeho základní úlohu: palebná stanoviště měla působit na obě strany, takže objekt nebyl určený pouze k čelnímu odporu.
V hlavních střeleckých místnostech byly plánovány zbraně L1 – 47mm protitankové kanony vz. 36 spřažené s těžkými kulomety vz. 37. Doplňovat je měla kulometná stanoviště se zbraněmi M, tedy dvojčaty těžkých kulometů vz. 37. Taková sestava spojovala možnost zasahovat obrněné cíle s rychlou palbou proti pěchotě. Konkrétní rozmístění zbraní pomáhá pochopit, že srub nebyl izolovanou pevností, ale součástí promyšlené obranné linie.
Pancéřování nad hlavou
Součástí vybavení měly být také pancéřové prvky ve stropnici: dva zvony pro lehký kulomet vz. 26 a kopule pro dvojče těžkých kulometů vz. 37. Návštěvník tu tak může sledovat, jak se různé druhy zbraní doplňovaly a jak pancéřování chránilo jejich obsluhu. Zajímavé je i srovnání plánovaného řešení s dnešní podobou objektu. Jeden ze zvonů byl vytržen a na jeho místě je replika, takže současný stav nelze zaměňovat za zcela původní podobu z roku 1938.
Muzeum se právě k tomuto předválečnému období vztahuje: cílem obnovy je přiblížit srub stavu, v jakém měl být v roce 1938. Neznamená to však, že každý prvek, který dnes návštěvník vidí, pochází z původní výstavby. Expozice je zároveň příležitostí všímat si rozdílu mezi historickou konstrukcí, poškozenými částmi a doplněním, které pomáhá představit původní funkci.
Poškozený objekt a dlouhá obnova
Když československá osádka objekt opouštěla, nezůstal srub nedotčený. Podle provozovatele byly poškozeny zárubně a studna byla odstřelena; později ji vyplnili asfaltovou směsí. I tyto zásahy připomínají, že opevnění není jen soubor technických řešení, ale také místo s konkrétním osudem.
O obnovu MO-S 21 se od roku 2006 stará Asociace přátel Československého opevnění Opavska a Hlučínska. Práce spolku postupně vracejí objektu čitelnost a návštěvníkům umožňují vnímat jeho vnitřní uspořádání, nikoli jen obdivovat betonovou stavbu zvenčí. Vedle Jaroše je v okolí také srub MO-S 22 U Františka. Oba objekty tvoří soukromé muzeum, ale jejich zaměření se liší: U Jaroše se soustředí především na technické řešení a podobu opevnění v roce 1938, zatímco U Františka na pozdější válečné události.
Návštěva po domluvě
Srub leží v polích u přístupové asfaltové cesty mezi Darkovičkami a Darkovicemi. Při cestě přes Darkovičky směrem na Darkovice provozovatel doporučuje nechat auto u vodárny a pokračovat pěšky. Jde o místo mimo běžnou zástavbu, proto se vyplatí počítat s krátkou docházkou.
Pevná otevírací doba stanovena není. Prohlídku lze domluvit předem s provozovatelem; podle jeho informací se lze zastavit také ve chvíli, kdy je na srubu vyvěšena státní vlajka. V okolí se koná i akce Opevněná hranice, její termín a podobu je ale vhodné ověřit pro konkrétní rok. Návštěva tak může být víc než prohlídkou vojenské stavby: nabízí možnost zblízka poznat, jak se technický plán proměnil v prostor určený pro desítky lidí a jejich každodenní službu.