Uprostřed krajiny nedaleko Týna nad Vltavou se zvedá pískovcová Kalvárie. Ukřižovaný Kristus, svatý Jan a Panna Marie Sedmibolestná tu stojí jako připomínka někdejšího dělostřeleckého cvičiště, ale také neštěstí, které areál poznamenalo. Sousoší přitom není jediným důvodem, proč se sem vydat: lesní terén stále ukrývá stopy vojenského provozu, jenž se odehrával na ploše téměř čtyřiceti hektarů.
Cvičiště s vlastním zázemím
Velký Depot vznikl roku 1749 v souvislosti s reorganizací rakouského dělostřelectva. Nebyl to jen prostor pro střelbu a výcvik. V areálu se nacházely terénní obranné stavby, laboratoře a dílny, ale také stáje, kovárny, pekárna a sedmnáct hospod. Rozsah zařízení připomíná, kolik lidí a každodenního provozu bylo k fungování vojenského tábora potřeba.
Název Depot se podle města pojí s pozdějším skladovacím využitím. Je proto dobré neztotožňovat celý příběh místa jen s jedním obdobím: nejprve tu fungovalo dělostřelecké cvičiště, později se areál využíval jako sklad. Vojenský provoz je uváděn až do roku 1866, i když jednotlivé etapy jeho fungování se v souhrnných popisech někdy slévají.
Výbuch, jehož oběti se počítají různě
Dne 20. nebo 21. června 1753 došlo ve dvou dělostřeleckých laboratořích k výbuchu střelného prachu. Zdroje se v přesném datu rozcházejí: město uvádí 21. červen, Český rozhlas 20. červen. Podobně se liší i údaje o obětech, mimo jiné podle toho, zda se počítají jen lidé, kteří zahynuli přímo při explozi, nebo také zranění, kteří později podlehli následkům.
Městský popis uvádí více než osmdesát mrtvých a přes čtyřicet vážně zraněných. Český rozhlas zmiňuje přibližně 48 mužů, kteří zemřeli na místě, a další raněné, z nichž většina později zemřela. Čísla je proto vhodné chápat s ohledem na odlišný způsob jejich výpočtu. Jisté je, že výbuch patřil k tragickým událostem spojeným s provozem areálu.
Co prozrazuje krajina
V lesíku Na Šancích se dochovaly valy a příkopy cvičné pevnosti. U samoty Širočiny lze najít torzo epolementu, nízkého valu, který sloužil jako lapač střel. Nejde o zachovalé stavby, ale o terénní pozůstatky, díky nimž si lze představit, jak cvičiště využívalo okolní krajinu. U silnice stojí také bývalá hospoda Bída a zdevastovaný statek, který dříve sloužil jako rezidence vojenských důstojníků.
Právě v tom spočívá zvláštní přitažlivost Velkého Depotu: jeho dějiny nejsou soustředěné do jedné budovy. Čtou se z rozložení cest, lesních valů i staveb, které měly zázemí vojenského provozu. Lokalita je evidována jako území s archeologickými nálezy, a při procházce je proto namístě vnímat terén jako součást památky, ne jako prostor k přemisťování či poškozování pozůstatků.
Kalvárie a příběhy Marie Terezie
Na prostřední soše je letopočet 1750, ten však sám o sobě neobjasňuje přesné stáří ani původ sousoší. Autorství se někdy spojuje se žáky Brokofa nebo Brauna, jde ale o nejisté připsání. Také příběh, podle něhož Kalvárii nechala postavit Marie Terezie, není potvrzený. Městský zdroj uvádí, že císařovna tábor navštívila 6. srpna 1753; pověst o atentátu během této návštěvy zůstává neověřená.
K sousoší se dá dojít pěšky od Hlineckého sídliště alejí podél silnice na Veselí nad Lužnicí. V lese Na Šancích se odbočuje vlevo a poslední úsek měří přibližně půl kilometru. Autem se lze podle městského popisu vydat ze silnice Týn nad Vltavou–Tábor; zhruba dva kilometry za městem odbočit za křižovatkou směrem na Jarošovice na polní cestu a pokračovat asi 300 metrů. Počítejte s venkovní lokalitou a lesními či polními cestami, nikoli s upraveným návštěvnickým areálem.