V přízemí pozdně barokního zámku ve Vrbičanech se dochovaly valené klenby, v patře zbytky původních maleb a před průčelím stojí klasicistní studna se stříškou nesenou šesti sloupy. Ještě zajímavější než jednotlivé architektonické detaily je však příběh celé stavby: po poválečném zestátnění zámek dlouho sloužil zemědělskému školství a výrazně zchátral. Od roku 2011 se soukromý vlastník snaží památku postupně obnovit a znovu jí dát smysluplný život.
Od staré tvrze k pozdně baroknímu sídlu
Vrbičany mají mnohem starší historii než dnešní zámek. V obci se připomíná tvrz s věží a příkopy, která byla v průběhu staletí spojena s různými šlechtickými držiteli. Panství postupně vlastnili například Zajícové z Hazmburka, Kaplířové ze Sulevic a později Kreslové z Kvaltenberka. Právě František Karel Kressl z Kvaltenberku nechal v letech 1786 až 1789 vybudovat nové venkovské sídlo, pravděpodobně na místě staršího panského objektu.
Jednopatrová obdélná budova působí reprezentativně, ale stále si zachovává měřítko venkovského zámku. Charakteristickým prvkem je mansardová střecha a trojice rizalitů, tedy mírně vystupujících částí průčelí. Středový rizalit je třípatrový a dodává stavbě výraznou osu. K původnímu areálu patřil také čestný dvůr, hospodářský statek, kuchyňské zahrady a rozlehlá krajina upravená jako kombinace anglického a francouzského parku.
Herbersteinové, okupace a zapomenutá nika
V roce 1872 přešel vrbičanský statek do rukou rodu Herbersteinů. Jeho členové se zapsali také do historie obce – rodina například podpořila založení české školy v roce 1892. Na zámku se v roce 1895 narodil Johann Fridrich Herberstein, který tak přišel na svět v prostředí, jehož podoba se dodnes z velké části zachovala.
Silnou vrstvu příběhu představují události z období německé okupace. Na velkostatek byl uvalen nucený dohled a místní historická dokumentace uvádí, že nucený správce baron Hanz Henning von Hartrott se v roce 1944 na zámku zastřelil poté, co vyšlo najevo jeho napojení na přípravy atentátu na Hitlera. Jde o tvrzení převzaté z místních historických materiálů, nikoli o samostatně ověřený závěr.
Zajímavý doklad pohnuté doby se objevil při opravách v říjnu 2012. Ve zazděné nice byla nalezena lahvička od Karlovarské soli, čtrnáct mincí, protektorátní papírová koruna a písemná zpráva o zazdění studny v roce 1942. Takové drobné nálezy dokážou velké dějiny přiblížit mnohem názorněji než samotná data v kronikách.
Desítky let chátrání a pomalý návrat
Po konfiskaci v roce 1946 se zámek dostal do státní správy. Sloužil jako internát a zázemí zemědělského učiliště, později také jako autoškola a pracoviště odborného výcviku truhlářů. Využívání bez odpovídající péče se na objektu podepsalo. Přestože je zámek od roku 1958 kulturní památkou, k důkladnější obnově se přistoupilo až po změně vlastníka.
V roce 2011 koupila areál společnost Sempra Vrbičany a zahájila postupnou záchranu. Opravy se týkaly střechy, fasád i interiérů, obnovou prošel zámecký park a rybníček. Zpřístupněna byla také salla terrena a několik místností v přízemí. V prvním patře pokračují rekonstrukce a dochovaly se zde zbytky barokní výmalby. Vrbičany tak nejsou naleštěným zámkem obnoveným najednou, ale památkou, na níž je proměna vidět přímo před očima.
Kočárky, granáty a komorní návštěva
Součástí prezentace zámku je sbírka historických dětských kočárků, která podle provozovatele v době poslední aktualizace čítala více než 222 kusů. Výzdobu doplňují obrazy a grafiky akademického malíře Vladimíra Veselého. V parku si návštěvníci mohou vyzkoušet také rýžování českých granátů, což dává výletu do Vrbičan hravější rozměr.
Zámek není státní památkou ve správě Národního památkového ústavu. Jde o soukromý objekt, který se otevírá v omezeném režimu, při kulturních akcích a po předchozí dohodě. Aktuální podmínky návštěvy je proto vhodné ověřit před cestou. Do Vrbičan lze zamířit autobusem, autem po silnici mezi Libochovicemi a Litoměřicemi nebo pěšky od železniční zastávky Chotěšov pod Hazmburkem. Odměnou je setkání s místem, které spojuje barokní architekturu, regionální dějiny i stále živý příběh obnovy.