Na Karmelitské ulici stačí projít nenápadným průjezdem a město se na chvíli promění. Za palácovým vstupem se otevírá prostor nádvoří a pak zahrada, která stoupá po svahu Petřína. Z horní terasy se přes střechy Malé Strany ukáže Pražský hrad, kostel svatého Mikuláše i další části historického centra. Vrtbovský palác je tak zajímavý nejen jako historická stavba, ale především jako brána k zahradě, v níž baroko působí jako promyšlené divadlo.
Z vinice vznikl zahradní svět
Vrtbovská zahrada byla založena kolem roku 1720 na místě bývalé vinice. Jan Josef hrabě z Vrtby svěřil její návrh architektovi Františku Maxmiliánu Kaňkovi, který pro něj upravoval také palác. Vznikl nepravidelný, svažitý areál o rozloze přibližně 3 000 metrů čtverečních. Jeho členění se nepřizpůsobuje představě rovné zahradní plochy: využívá prudký terén a vede návštěvníka vzhůru po třech terasách propojených schodišti.
Každá další úroveň nabízí jiný pohled na zahradu i okolní město. Cesta se postupně zvedá, mění se průhledy mezi zelení a architekturou a výhled na Prahu se s každým schodištěm rozšiřuje. Zahrada proto není jen místem k odpočinku, ale i prostorem, který se odkrývá v určitém pořadí. Právě promyšlené střídání schodišť, teras a výhledů patří k jejím nejsilnějším zážitkům.
Kaňka, Braun a Reiner v jednom areálu
Vrtbovská zahrada spojuje práci několika významných umělců pražského baroka. Architektonické řešení navrhl Kaňka, sochařskou výzdobu vytvořil Matyáš Bernard Braun a na malířské výzdobě se podílel Václav Vavřinec Reiner. Celek doplňují štukové práce Tommasa Soldatiho. Návštěva tak nabízí možnost vnímat barokní umění jako spolupráci architektury, sochařství, malby a zahradní kompozice, nikoli jako oddělené ozdoby.
Výrazným bodem areálu je sala terrena, otevřený prostor spojený se zahradou. Její strop zdobí Reinerovy malby, uvnitř stojí Braunovy sochy Bakcha a Ceres a stěny doplňuje štuková výzdoba. Sala terrena má i současné využití: konají se tu koncerty klasické hudby. U vstupní brány návštěvníky vítají plastiky Atlanta, Hojnosti a Bohatství; originál jedné z nich je dnes uložen v lapidáriu Národního muzea.
Palác s proměnlivou historií
Historie areálu zahrnuje starší domy i pozdější podobu paláce a zahrady, které se pojí s hrabětem z Vrtby a Kaňkovou prací na počátku 18. století. Vrtbové vlastnili palác do roku 1799. O několik let později, v roce 1807, byl odkázán chorobinci na Karlově. V jeho zdech později bydlel také malíř Mikoláš Aleš, a to v letech 1886 až 1889.
Zahrada se postupně dostala do špatného stavu a od roku 1985 byla pro veřejnost uzavřena. Rozsáhlá obnova probíhala v letech 1990 až 1998 a v červnu 1998 se zahrada znovu otevřela návštěvníkům. Její význam připomíná i ocenění Mezinárodní společnosti pro zahradní dědictví z roku 2019. Provozovatel uvádí, že se tehdy umístila jako druhá nejkrásnější a nejlépe udržovaná historická zahrada v Evropě; nejde však o obecně závazný žebříček.
Malá oáza uprostřed Malé Strany
Vstup do zahrady vede průjezdem paláce na adrese Karmelitská 25. Areál je sezonní a termíny otevření se mohou lišit, proto je před návštěvou rozumné ověřit aktuální informace u provozovatele. Orientační prohlídka zabere zhruba půl hodiny, ale pokud si chcete vychutnat jednotlivé terasy a výhledy, vyplatí se nikam nespěchat. V zahradě je také voliéra a část interiérů, včetně Velké a Malé galerie, bývá součástí návštěvy podle aktuálních podmínek.
Vrtbovský palác a jeho zahrada ukazují, jak dokázala barokní Praha využít i omezený prostor mezi domy a svahem Petřína. Z rušné ulice se během několika kroků dostanete do pečlivě komponovaného prostředí, kde se každá terasa otevírá jiným směrem. Právě tento kontrast mezi nenápadným vstupem a rozlehlým výhledem dělá z návštěvy víc než jen zastávku u historické památky.