Na první pohled je dnes zámek v Mladé Vožici především výraznou dominantou Žižkova náměstí. Za jeho zdmi se však skrývá příběh šlechtického sídla, vojenského špitálu, významné knihovny i průmyslového provozu, který historickou stavbu výrazně poznamenal. Kulturní památka nyní čeká na další kapitolu své existence.
Od renesančního sídla k baroknímu zámku
Počátky dnešního areálu nejsou v pramenech popisovány úplně stejně. Nejstarší předchůdce zámku vznikl poté, co Vožici získali Voračičtí z Paběnic. Za renesanční zámek bývá zároveň považována stavba vznikající v letech 1570 až 1603, kdy panství držel Michal Španovský z Lisova. Zámek je přitom písemně doložen nejpozději roku 1579, kdy jej Španovský koupil spolu s clem a právem várečným.
Roku 1603 přešel majetek na Jana Bernharta Fünfkirchena. Po jeho vzpouře proti císaři byl zkonfiskován a na čas připadl císařskému generálovi Baltazaru Marradasovi. Ten jej roku 1629 prodal Veronice Přehořovské z Dlouhé Vsi.
Zásadní období přišlo v roce 1678, kdy zámek získal František Ferdinand Küenburg. Jeho rod vlastnil panství více než dvě století a vtiskl areálu barokní podobu. Zámek tehdy nebyl jen reprezentativním obydlím, ale také hospodářským centrem s kuchyněmi, stájemi, sklepy, lednicí, pivovarem a sladovnou. Inventář z roku 1763 uvádí celkem 59 místností.
Knihovna, špitál a stopy barokní éry
Küenburgové spojili Mladou Vožici také s kulturním životem. V zámku vybudovali rozsáhlou knihovnu zaměřenou především na francouzskou a italskou literaturu. Obsahovala 6 196 svazků, mezi nimiž bylo i 92 rukopisů. Po druhé světové válce byla v roce 1947 odvezena a později se její část stala součástí sbírek Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou. Knihovna tak z Mladé Vožice zmizela, její příběh ale připomíná někdejší vzdělanostní a kulturní význam zdejšího sídla.
V letech 1756 až 1763, během sedmileté války, sloužil zámek jako c. k. vojenský špitál. Z barokních úprav se v areálu dochovaly také některé historické prvky, například sluneční hodiny s letopočtem 1735. Součástí památkově chráněného souboru je rovněž zámecká zahrada. Národní památkový ústav vede zámek pod rejstříkovým číslem 32425/3-4910.
Průmysl památku výrazně poškodil
Po druhé světové válce byl zámek konfiskován a jeho prostory dostal podnik KOH-I-NOOR. Historické sídlo se tak změnilo ve výrobní areál. Úpravy spojené s průmyslovým provozem, vytápěním a výrobní technologií zasáhly do původní dispozice a poškodily především stropy i další konstrukce.
Po roce 1989 zámek podle dostupných podkladů dále chátral, střídali se jeho vlastníci a k celkové obnově nedošlo. Novější územní dokumentace města jej proto označuje jako brownfield. Přesto zůstává důležitou součástí obrazu Mladé Vožice. Stojí v sousedství děkanského kostela, od náměstí jej odděluje parčík a jeho areál doplňuje zahrada.
Plánovaný nový život zámku
V roce 2024 zámek s částí zahrady koupila společnost Senlife. Připravovaný projekt počítá s přestavbou na domov pro seniory s kapacitou přibližně 140 lůžek. Součástí záměru má být také kavárna a terasa ve vnitřním nádvoří, které by mohly zámek více propojit s každodenním životem města.
Projekt byl projednáván se stavebním úřadem a podle dostupných informací se počítá s otevřením nového provozu zkraje roku 2027. Jde však o plánovaný termín, nikoli o potvrzení dokončení rekonstrukce. Teprve další vývoj ukáže, nakolik se podaří skloubit nové využití s ochranou historických konstrukcí a charakteru památky.
V současnosti není zámek běžně přístupný veřejnosti. Zvenčí jej lze vnímat na adrese Žižkovo náměstí 1 jako součást městské procházky, do objektu ani na uzavřené pozemky však není možné vstupovat bez předchozího svolení vlastníka. Areál je navíc stavebně citlivým místem. I tak stojí za pozornost: málokterá památka v regionu tak názorně ukazuje, jak se šlechtické sídlo může v průběhu staletí proměnit v průmyslový brownfield a znovu hledat své místo v životě obce.