Stačí vyjít z Přerova a ocitnete se v prostředí, které se mění s každou jarní etapou: pod stromy se objevují první květy, v nížinách zůstává voda a v tůních se probouzí život. Žebračka je rozsáhlý lužní a mokřadní les na pravém břehu Bečvy. Její kouzlo nespočívá v jediné vyhlídce, ale v pestré mozaice lesních porostů, mokřadů a vodních ploch.
Les, který se probouzí od země
Jarní proměnu Žebračky nejlépe vystihuje její podrost. Dříve než se koruny stromů zazelenají naplno, dostávají prostor rostliny, které využívají světlo pronikající do lesa. Během jara se tak mění nejen barvy, ale i celkový dojem z procházky. V některých částech může podrost pokrýt česnek medvědí; přesný okamžik jeho kvetení se odvíjí od počasí a průběhu sezony.
K pozoruhodným rostlinám zde patří také ladoňka karpatská. V severozápadní části rezervace se dochovala mrtvá ramena a porosty žebratky bahenní, vzácné rostliny spojené s mokřadním prostředím. Právě střídání vlhčích sníženin a lesních stanovišť dává Žebračce její charakter. Při návštěvě je proto dobré zůstat na cestách a květiny nechat na místě — i nenápadný porost je součástí chráněného ekosystému.
Voda, která utváří rezervaci
Žebračka leží na říční terase Bečvy a její lesy jsou s vodou úzce propojené. V porostech převažují tvrdé luhy nížinných řek, místy je doplňují měkké luhy a dubohabřiny. V terénních sníženinách se drží tůně, z nichž některé vysychají a jiné zůstávají naplněné vodou déle. Každá taková plocha může nabídnout jiné podmínky pro rostliny i živočichy.
Přirozený záplavový režim Bečvy dnes ovlivňuje její regulace, a tak les nedostává vodu stejným způsobem jako dříve. Důležitou roli v místním vodním systému má náhon Strhanec, umělý tok s vyrovnaným průtokem. Při vysokém stavu vody může pomáhat s nasycením tůní. Je to připomínka, že v lužním lese nejsou voda a krajina oddělené: proměny toku se promítají do toho, jaké prostředí mají zdejší druhy k dispozici.
Život, který se snadno přehlédne
Tůně a mokřady nejsou jen kulisou pro jarní procházku. Žijí v nich obojživelníci i vodní bezobratlí, z nichž některé druhy závisejí na tom, zda se konkrétní tůň v daném období zaplní vodou. V rezervaci se uvádějí například žábronožky a listonozi, jejichž výskyt se může měnit podle podmínek. Při běžné návštěvě je člověk nemusí spatřit; nejde o atrakci, která by se dala zaručit, ale o součást citlivého a proměnlivého prostředí.
Ve Strhanci a jeho okolí se vyskytuje velevrub tupý a vzácné hrachovky říční i nepatrné. I proto se vyplatí pozorovat Žebračku spíše pozorně než rychle: chvíli sledovat vodní hladinu, vnímat zvuky lesa a všímat si rozdílů mezi suššími a podmáčenými místy. Mnohé z toho, co dělá rezervaci výjimečnou, se neukáže na první pohled.
Příroda na okraji města
Národní přírodní rezervace má rozlohu přibližně 227,7 hektaru a chráněna je od roku 1949; její ochrana byla znovu vyhlášena také v roce 2007. Zasahuje do katastrálních území Přerova a Popovic u Přerova. Přitom zůstává dobře dostupným místem pro kratší procházku i delší vycházku. Žebračkou prochází modrá turistická značka a v lokalitě je informační tabule.
Stav cest se může po větrných událostech nebo zásazích v lese měnit, proto je před cestou rozumné ověřit případná omezení. Při pohybu v rezervaci se držte značených cest, nerušte živočichy a nevstupujte do mokřadů. Žebračka je cenná právě tím, že vedle každodenního života města uchovává prostor, kde přírodní děje stále určují rytmus vody a lesa.