U Vltavy, jen pár kroků od Palackého náměstí, leží park, v němž se potkávají dvě odlišné podoby Prahy. Zítkovy sady nabízejí lavičky, travnatou plochu a růžové záhony, zatímco na přilehlém náměstí Pod Emauzy stojí výrazný pomník československým legionářům a obětem první světové války. Krátká zastávka tak může být zároveň chvílí klidu i setkáním s pohnutou historií města.
Park na místě starého Podskalí
Sady mají přibližně 0,65 hektaru a najdete je na Novém Městě, mezi Rašínovým nábřežím, Dřevnou ulicí a náměstím Pod Emauzy. Jejich dnešní podoba je výsledkem velké proměny této části Prahy. Místo parku tu kdysi bývalo Podskalí, čtvrť spojená s řekou, vorařstvím a životem na jejím břehu.
Podskalí postupně ustupovalo asanaci, výstavbě Palackého mostu a nového nábřeží. Z někdejší zástavby mizely domy a měnil se celý charakter prostoru; jeden z posledních podskalských domů byl zbořen v roce 1924. Dnešní sady proto nejsou jen zelenou plochou mezi ulicemi. Připomínají také zaniklou čtvrť a dobu, kdy Vltava určovala každodenní práci i podobu zdejšího okolí.
Jméno parku odkazuje na architekta Josefa Zítka. Jeho upravený prostor tvoří především snížený travnatý parter, který zčásti lemují habry. Na dalších stranách jej doplňují růžové záhony. Lavičky a pítko vytvářejí z místa příjemnou zastávku při procházce podél nábřeží, aniž by park působil jako rozlehlá zahrada oddělená od města.
Pomník, který se vrátil
Hlavní historickou pozornost přitahuje památník na sousedním náměstí Pod Emauzy, nikoli uprostřed sadů. Dílo sochaře Josefa Mařatky bylo odhaleno 28. října 1932. Za nacistické okupace bylo zničeno a znovu se na své místo vrátilo při odhalení 28. října 1998. Jeho osud tak sám připomíná, že veřejné památníky nejsou jen kamennými objekty, ale také svědky politických zvratů a proměn paměti.
Ústředním prvkem je žulový obelisk vysoký šestnáct metrů. Obklopuje ho sedm postav legionářů: čtyři představují francouzské, dvě ruské a jedna italské legie. Uprostřed stojí francouzský legionář s praporem. Ženská postava na pomníku symbolizuje Prahu. Celek nese název „Praha svým vítězným synům“ a připomíná československé legionáře i oběti první světové války.
Krátká zastávka s více vrstvami
Výhodou místa je, že se tu na malém prostoru propojuje několik příběhů: někdejší říční čtvrť, městská proměna, legionářská paměť i každodenní zeleň. Návštěvu lze spojit s pohledem na Emauzský klášter a kostel svatých Kosmy a Damiána. Sady jsou navíc chráněny jako významná archeologická plocha, což připomíná, že pod dnešními cestami a trávníkem může být zachována další stopa minulosti.
Centrální trávník je snížený a přístupný po schodištích, takže při plánování návštěvy je dobré počítat s převýšením. V sadech je vstup do metra linky B; veřejné toalety městská část uvádí ve vestibulu stanice Karlovo náměstí. Zítkovy sady nejsou cílem na celý den, ale jako krátké zastavení u Vltavy nabízejí víc než jen odpočinek: dávají nahlédnout do historie místa, které se z vorařského Podskalí proměnilo v dnešní městskou krajinu.