Na křižovatce Seifertovy, Chelčického a Táboritské se zvedá stuha, která připomíná rozevřenou knihu. Její obrys zároveň odkazuje k iniciále básníkova jména. Pomník Jaroslava Seiferta tak není jen označením místa spojeného se slavným rodákem. Nabízí způsob, jak si představit Žižkov jako krajinu, která se otiskla do jeho poezie.
Pomník jako záložka v knize Žižkova
Výtvarné dílo vytvořil sochař Jan Roith. Jeho vzhůru se zvedající tvar lze číst jako záložku vloženou do knihy o Žižkově — čtvrti, kde Seifert vyrůstal a která patřila k jeho osobní zkušenosti. Abstraktní podoba nepředvádí básníkův portrét ani se nesnaží vyprávět jeho život doslova. Místo toho pracuje se znakem a s představou čtení.
Pomník zdobí verš z básně Prosinec 1920, který spojuje slovo s obrazem letu a hvězd. Na rušném městském místě tak poezie vstupuje do každodenního prostoru. Člověk kolem může projít cestou na tramvaj, ale může se také na chvíli zastavit a vnímat, že právě tady připomínka literatury patří do ulic, nikoli jen do knihovny nebo muzea.
Dětství v dělnické čtvrti a první sbírky
Jaroslav Seifert se narodil na Žižkově 23. září 1901. Vyrůstal v prostředí, jehož sociální a městská podoba se promítla do jeho rané tvorby. První sbírka Město v slzách vyšla v roce 1921 a následovala ji Samá láska z roku 1923. Obě knihy se řadí k období proletářské poezie, která se obracela k životu obyčejných lidí a k jejich každodennosti.
Žižkov proto není jen životopisnou poznámkou u básníkova jména. Když se čtenář vydá od pomníku do okolních ulic, může si rané verše spojit s prostředím, z něhož Seifert vyšel. Neznamená to, že dnešní čtvrť vypadá stejně jako ta, kterou znal jako chlapec. Právě rozdíl mezi osobní vzpomínkou, literárním obrazem a současným městem ale může být při procházce zajímavý.
Od žižkovského rodáka k Nobelově ceně
Památník připomíná Seiferta také jako nositele Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1984. Rozpětí mezi jeho ranými sbírkami a mezinárodním oceněním dává místu další rozměr: stojíme v části Prahy spojené s počátkem básníkova života, zatímco jeho dílo nakonec oslovilo čtenáře daleko za hranicemi Česka.
Pomník byl odhalen 19. září 2016. Jeho vznik podpořil Nadační fond při Českém centru Mezinárodního PEN klubu. V městském prostoru tak přibyla připomínka, která propojuje místní příběh s významem Seifertovy tvorby. Nepotřebuje k tomu dlouhé vysvětlení: jméno čtvrti, tvar evokující knihu a úryvek básně vytvářejí několik čitelných vrstev.
Zastavení na cestě po Žižkově
Památník stojí na trojúhelníkovém prostranství poblíž tramvajové zastávky Lipanská. Je volně přístupný ve veřejném prostoru a lze ho snadno zařadit do procházky po Žižkově. Samostatné návštěvnické zázemí ani otevírací dobu místo podle dostupných informací nemá, takže jeho návštěva může být krátkým zastavením mezi dalšími cíli v okolí.
Nejvíc nabízí těm, kdo si k cestě přibalí některou ze Seifertových raných sbírek. U pomníku pak nejde jen o to poznat jméno významného spisovatele, ale vnímat, jak může městská čtvrť vstoupit do poezie. Stuha připomínající záložku jako by označovala právě tuto stránku: Žižkov jako místo života i literární paměti.