Přírodní zajímavosti, krajina a místa, která stojí za objevování.
V krušnohorském mokřadu u Přebuzi přežívá bříza trpasličí, pozůstatek dávné doby ledové. Přebuzské vřesoviště přitom není nedotčenou divočinou: jeho dnešní pestrá podoba souvisí také s někdejší těžbou rašeliny a s péčí, která pomáhá obnovovat zdejší mokřadní prostředí.
Mezi Štěkní a Čejeticemi vedou krajinou staré aleje, které jsou víc než jen působivou kulisou pro procházku. Přírodní památka Štěkeň chrání jejich stromové linie i prostředí důležité pro vzácného tesaříka obrovského. Okolní louky navíc vyprávějí o krajině, kterou člověk po staletí proměňoval.
Nedaleko Horního hradu v Krásném Lese stojí skupina osmi památných dubů letních. Údaj o jejich stáří kolem tří set let je třeba brát jako odhad z turistického zdroje, úřední evidence věk nepotvrzuje. Duby přesto představují pozoruhodný krajinný bod i příjemné zpestření výletu k hradu.
U Libějovic se stará cesta mění v dlouhou zelenou osu, která propojuje zámecké a poutní cíle zdejší krajiny. Libějovická alej zaujme nejen svým původem v 18. století, ale také tím, že procházka podél stromů může být součástí výletu k Novému zámku, kapli svaté Máří a na Lomec.
V Krušných horách u Šindelové se podél lesní cesty řadí 84 chráněných modřínů. Nejde o přírodní památku, jak se někdy uvádí, ale o památné stromořadí. Právě jeho pravidelnost, výška stromů a proměna okolní krajiny z něj dělají pozoruhodný cíl klidného výletu.
Keprník není zajímavý jen jako jeden z nejvyšších vrcholů Hrubého Jeseníku. Na otevřeném hřebeni se potkávají daleké výhledy, stopy dávného zalednění i příběh ochrany přírody, který začal už na počátku 20. století.
V Milovicích roste stromořadí dvaceti platanů javorolistých, které má vlastní jméno i vymezené ochranné pásmo. Památkovou hodnotu tu nepředstavuje jediný výjimečný strom, ale celá skupina – zajímavý cíl pro krátké zastavení při poznávání města a jeho zeleně.
Na cestě kolem Bohdalína se nemusí skrývat velká památka, aby stála za zastavení. Březová alej lemuje silnici a připomíná, že i obyčejná krajinná cesta může mít svůj příběh: zdejší stromy jsou podle turistického záznamu chráněny jako památné.
Na jihovýchodní straně zámku Konopiště se zahrada proměňuje v půvabnou galerii pod širým nebem. Růže tu doplňují obelisky, vázy i jezírko s lekníny a návštěvu lze spojit s prohlídkou skleníků, kde rostou teplomilné a subtropické rostliny.
U Plešného jezera se potkávají tři příběhy Šumavy: ledovec, který vyhloubil horský kar, les proměněný kůrovcovou kalamitou a literární památka na Adalberta Stiftera. Stezka Duch pralesa je propojuje při výstupu od vody k jezerní stěně.
Na cestě mezi Oselcemi a Kotouní čeká v lese památný buk, který je zajímavým cílem krátké vycházky i zastávkou při putování krajinou. Roste nedaleko křížku a výklenkové kaple Kloubovky. Jeho rozměry jsou působivé, přesná čísla se však v dostupných podkladech liší.
Sklepení hradu Lichnice není jen pozůstatkem středověkého sídla. V zimě poskytuje útočiště netopýrům a vrápencům, kterým vyhovují různé podmínky: některé části podzemí mohou promrzat, jiné si udržují stabilnější teplotu. Právě proto zůstávají sklepy v zimním období uzavřené.