Nejzajímavější na Dvoře Alinkov je, že jeho původní funkci pomohl objasnit až nedávný archeologický výzkum. Zatímco stavebněhistorický průzkum areál vykládal jako panský dvůr s pivovarem, práce z let 2019–2020 potvrdily, že šlo především o sídlo moravských novokřtěnců. Dochovaný hospodářský celek tak není jen působivou starou stavbou, ale také vzácnou stopou komunity, která zde žila před čtyřmi stoletími.
První písemná stopa vede do roku 1596
Novokřtěnecké sídlo v Alinkově dokládá berní zápis z roku 1596. Zmiňuje mlýn a obydlí novokřtěnců; o tři roky později pramen popisuje mlýn se čtyřmi složeními. Přesný začátek pobytu komunity proto není jistý, bezpečně doložená je její přítomnost nejpozději od roku 1596.
O každodenním provozu vypovídají také novokřtěnecké kroniky. V roce 1612 zaznamenávají zdejší koželužnu a mlýn, tedy činnosti, které dávaly sídlu hospodářský význam. Roku 1615 zemřel hospodář komunity. O několik let později přišel zlom: kroniky připomínají přepad císařským vojskem v roce 1621 a opuštění sídla následujícího roku.
Tyto stručné záznamy nepodávají úplný obraz zdejšího života, ale ukazují, že Alinkov nebyl pouze souborem obydlí. Mlýn a koželužna představovaly součást fungujícího hospodářského zázemí. Areál tak pomáhá představit si, jak se náboženská komunita opírala také o práci a každodenní provoz.
Uzavřený dvůr jako obraz sídla
Alinkov tvoří uzavřený obdélníkový areál. Na jihozápadní straně stojí hlavní obytná budova, v čele nádvoří jsou ruiny mlýna s navazující obytnou stavbou. Severozápadní část vyplňují hospodářské budovy a poblíž východního vstupu se nachází konírna. Rozložení staveb umožňuje číst dvůr jako promyšlený celek, v němž se obytné a pracovní zázemí vzájemně doplňovalo.
Právě dochovanost areálu dává místu zvláštní hodnotu. Odborná studie jej označuje za jediný kompletně dochovaný doklad sídla moravských novokřtěnců; jde však o hodnocení autora studie, nikoli o nezávislé srovnání všech podobných lokalit. Přesto je zřejmé, že Alinkov nabízí neobvykle konkrétní pohled na podobu raně novověkého sídla.
Od terénního průzkumu k archeologickému potvrzení
Lokalita byla rozpoznána v roce 2003 při terénních průzkumech zaměřených na hledání sídel moravských novokřtěnců a jejich keramické výroby. Pozdější archeologický výzkum pak přinesl důležité potvrzení její historické funkce. Nešlo tedy jen o spor názvů nebo stavebních interpretací: nové poznatky pomohly propojit dochované budovy s písemnými zprávami o komunitě, mlýně a koželužně.
Areál je kulturní památkou od 30. prosince 2014. V odborných textech se může objevovat také pod spojením s Čermákovicemi, historické označení však může mást. Dvůr dnes leží v katastrálním území Horní Kounice a jeho evidovaná adresa je Horní Kounice 65.
Co vědět před cestou
Alinkov je především cenným historickým místem, nikoli potvrzenou veřejnou návštěvní atrakcí. Specializovaná databáze vodních mlýnů uvádí areál jako soukromý a nepřístupný; režim se může měnit, proto je vhodné si aktuální možnosti ověřit před cestou. I při pohledu zvenčí však příběh místa připomíná, jak důležité mohou být nenápadné stavby na venkově: za zdmi někdejšího dvora se zachoval doklad komunity, jejíž přítomnost potvrzují písemné prameny i archeologie.