Na necelých třech hektarech v Bílé Lhotě se ve stínu stromů potkává několik kontinentů. Japonské javory, magnólie či vilíny tu rostou vedle dřevin původem z Balkánu, Sibiře, Kanady nebo Mexika. Arboretum není jen sbírkou na cedulkách: jeho kouzlo spočívá i v tom, že návštěvník objevuje rozmanitost stromů a keřů během klidné procházky někdejší zámeckou zahradou.
Od zahrady u tvrze k veřejnému arboretu
Historie místa sahá přinejmenším k tvrzi z 15. století. V 16. století byla přestavěna na renesanční zámek, jehož původní podobu pozdější úpravy setřely. Zahrada přitom zřejmě zpočátku nesloužila hlavně k okrase, ale měla spíše užitkovou funkci.
Proměna v park se pojí mimo jiné s rodem Ostheimů, kterému panství patřilo od konce 18. století do roku 1840. Ostheimové budovali park a shromažďovali okrasné i exotické dřeviny. Nejstarší částí dnešního areálu je dubový hájek v okolí někdejší jízdárny. Při procházce se tak střídají stopy starší zahrady s pozdějšími výsadbami, které postupně vytvořily dendrologickou sbírku.
Riedelův otisk v krajině
Výraznou osobností zdejšího příběhu byl dendrolog Quido Riedel (1878–1946). Po působení v Novém Dvoře se vrátil do Bílé Lhoty a sbírku dřevin dále rozšiřoval. Jeho práce vtiskla parku podobu, na kterou navázala další péče. Podle turistických údajů zůstalo z Riedelových výsadeb přibližně 240 exemplářů; po převzetí areálu muzeem přibyly téměř tři stovky dalších. Jde o počty jednotlivých exemplářů a výsadeb, nikoli o současný počet druhů.
Vlastivědné muzeum v Olomouci převzalo park v roce 1965 a o tři roky později jej zpřístupnilo jako arboretum. Díky tomu se někdejší zámecký park stal místem, kde mohou návštěvníci poznávat dřeviny nejen podle vzhledu, ale také podle jejich původu a pěstitelských nároků.
Malá plocha, široký svět dřevin
Aktuální informace arboreta uvádějí přibližně 300 druhů a kultivarů. Ve sbírce jsou zastoupené například javory, duby, buky, tisy, cypřišky, borovice, břízy a lípy. Pozornost přitahují také vzácnější či sbírkové dřeviny, jako jsou japonské javory, vilíny a magnólie. Druhy z různých oblastí světa tu nejsou nahodile vedle sebe: část výsadeb je uspořádána také s ohledem na jejich pěstitelské nároky.
Rozloha parku je menší než tři hektary, takže návštěva nemusí být celodenním výletem. Právě kompaktnost je ale výhodou: během jedné procházky lze porovnávat tvary korun, listů i kůry a vnímat, jak rozdílné prostředí má každá dřevina ve své domovině. Proměnlivý charakter zahrady navíc vybízí k návratu v jiné části sezony, kdy se mění olistění i celková nálada parku.
Prakticky před návštěvou
Arboretum leží v obci Bílá Lhota v Olomouckém kraji a je chráněno jako národní přírodní památka. Provoz bývá sezónní, obvykle od dubna do října; konkrétní dny a časy se v průběhu sezony mohou měnit, proto je dobré ověřit je před cestou. Individuální návštěvníci mohou využít tištěného průvodce, komentované prohlídky jsou určeny předem objednaným skupinám. Areál nabízí bezbariérový vstup i toalety.
Bílá Lhota zaujme tím, že její park není pouhou kulisou k zámku. Je to živá sbírka, v níž se vrství zahradní historie, práce několika generací pěstitelů a dřeviny z různých koutů světa. Stačí zpomalit a dívat se: i na malé ploše se otevírá překvapivě pestrý příběh.