Jedním z nejzajímavějších exponátů bíloveckého zámku je drobný renesanční snubní prsten. Je ze zlata, zdobí ho rubín a tyrkys a archeologové ho našli pod pochozí vrstvou v prostoru někdejší zámecké kuchyně. Dodnes není jisté, komu patřil. Právě podobné nálezy připomínají, že zámek v Bílovci není pouze kulisou historického centra, ale také místem, kde se jednotlivé vrstvy minulosti stále odkrývají.
Od městského hradu k renesančnímu sídlu
Nejstarší část dnešního areálu souvisí pravděpodobně s pozdně středověkou tvrzí nebo městským hradem. Bílovec ležel na křižovatce obchodních cest, a panské sídlo proto mohlo mít vedle obytné také strážní funkci. V severním křídle se dochovala mohutná klenutá suterénní prostora, která bývá spojována s někdejší obytnou věží. Jisté je, že prokazatelně středověké konstrukce nejsou starší než závěr 14. století.
Část městského opevnění se později stala ohradní zdí zámku. Proměna sídla pokračovala v 16. století, kdy bílovecké panství získal Jan Oderský z Lidéřova. Roku 1546 bylo sídlo poprvé zapsáno jako zámek, tehdejší označení však ještě nemuselo znamenat stavbu odpovídající dnešní představě o zámku.
Zásadní přestavbu spojovanou s renesancí zahájili Pražmové z Bílkova. Kamenná deska ve dvorním průčelí připomíná stavební činnost Bernarda Pražmy z roku 1576 a práce zřejmě pokračovaly také v 90. letech 16. století. Tehdejší sídlo mělo podle dochovaných dokladů uzavřenou čtyřkřídlou dispozici s nádvořím, obvodovou chodbou, velkými sály a obytnými komnatami.
Zámek jako centrum zemské politiky
Za Karla Pražmy z Bílkova nebyl Bílovec jen šlechtickým domovem. Pražma patřil k účastníkům stavovského odboje a zámek získal významnou politickou úlohu. V letech 1604 až 1608 a znovu v období 1614 až 1620 zde byly uloženy opavské zemské desky a část zemského archivu. Několik let se v areálu konaly také opavské zemské sněmy.
Po smrti Karla Pražmy v roce 1628 následovaly dědické spory. Panství nakonec připadlo jeho dceři Alžbětě Bohunce, provdané za Václava Zikmunda Sedlnického. Rod Sedlnitzkých z Choltic tak získal s Bílovcem pevné spojení; Václav Sedlnický se panství ujal roku 1652.
Označení „zámek Sedlnitzkých“ je proto trochu zjednodušující. Renesanční podobu vtiskli areálu především Pražmové, zatímco za Sedlnitzkých přišla výrazná barokní proměna.
Požár změnil podobu celého areálu
V roce 1729 zámek těžce poškodil požár. Při následné přestavbě za Václava Karla Sedlnického bylo zbořeno západní křídlo a místo uzavřeného renesančního čtyřúhelníku vznikla otevřená trojkřídlá dispozice. K nejvýraznějším prvkům nové podoby patří reprezentativní trojramenné schodiště. Hlavní práce probíhaly zejména mezi lety 1736 a 1740, některé úpravy se dokončovaly ještě v letech 1784 až 1789.
Na barokní výzdobě se v letech 1767 až 1768 mohl podílet sochař Benedikt Teltschik. Václav Karel Sedlnický ho jako svého poddaného nechal vyučit v Opavě. Z jeho možné štukové tvorby se dochovaly především profilované římsy pod stropy některých místností.
Inventář z 19. století uváděl v přízemí a sklepech celkem 78 místností. Nechyběly kachlové pece, mříže v oknech ani starší komorový systém vytápění. Velká část původního vybavení se však pravděpodobně nedochovala. Zámek znovu těžce zasáhl požár 1. května 1945, který zničil střechu, trámové stropy, okna, dveře i vnitřní omítky.
Gotické sklepy i šlechtické pokoje
Po válce sloužil objekt mimo jiné jako sklad, v 60. letech v něm působilo muzeum a zdravotnický sklad. Po změně poměrů na přelomu 80. a 90. let přešel zámek do vlastnictví města Bílovce, které zahájilo postupnou obnovu. Opravy sítí, fasád, schodiště a nádvoří doprovázel archeologický i stavebněhistorický průzkum.
Výsledky poznávání minulosti představuje expozice Skrytý středověk v gotických suterénech severního křídla. Návštěvníci zde uvidí původní zdivo, modely opevnění i předměty každodenního života. Vývoj sídla od hradu k renesančnímu zámku připomínají také půdorysné stopy někdejšího západního křídla a brány, které jsou vyznačeny v dlažbě nádvoří.
Prohlídková trasa zavádí do šlechtických pokojů, hudebního salonku, kuřárny, velké jídelny s galerií předků, pracovny hraběte Sedlnitzkého i salonku zámecké gardy. Součástí bývá také apartmán hraběnky Hermíny Sedlnitzké, lovecký salon a kaple svatého Hyacinta a Česlava s náhrobky někdejších majitelů.
Zámek stojí v ulici Zámecká 660/9 a jeho návštěvu lze spojit s prohlídkou Muzea Bílovec v nedalekém měšťanském barokním domě, který kdysi sloužil správě panství. Prohlídky zámku se podle aktuálního režimu konají především o víkendech; před cestou je vhodné ověřit časy na oficiálních stránkách nebo u kastelána. V roce 2026 jsou avizovány také časově omezené výstavy Koruny Karla IV. a Hlavolamy.