Boubínské jezírko není přírodní jezero, ale někdejší technické zařízení ukryté v šumavském lese. Nádrž na Kaplickém potoce pomáhala při plavení dřeva z boubínských lesů směrem k Idině Pile a dál ke sklárnám v Lenoře. Dnes je cílem klidné procházky i připomínkou doby, kdy se voda využívala jako dopravní cesta.
Voda jako pomocník při přepravě dřeva
V lesích nebylo snadné dopravit vytěžené dřevo tam, kde ho bylo potřeba. Jedním z řešení bylo plavení po vodních tocích. Boubínské jezírko, označované také jako Kaplické, zadržovalo vodu, kterou bylo možné krátkodobě vypustit a tím posílit průtok Kaplického potoka. Proud pak pomáhal unášet polena směrem k dalšímu zpracování.
Za vznikem nádrže stojí projekt z roku 1833. Schválen byl o dva roky později a samotná stavba začala 25. května 1836. Dokončena byla v září téhož roku, proto je přesnější spojovat vznik jezírka právě s rokem 1836, nikoli s datem projektu. V roce 1857 byla nádrž rozšířena.
Jezírko zabírá přibližně 0,37 hektaru a u výpusti dosahuje hloubka až čtyř metrů. Jeho rozměry jsou nenápadné ve srovnání s dnešními přehradami, ale účel byl praktický: zadržet zásobu vody a uvolnit ji ve chvíli, kdy měla při plavení největší užitek.
Hráz nebyla jen hranicí mezi vodou a lesem
Hráz měří zhruba 90 metrů a na šířku má až 17 metrů. Její mohutnost měla provozní důvod. Horní plocha sloužila jako provizorní skládka dřeva, které čekalo na splavení. Hráz tak nebyla pouze konstrukcí zadržující vodu, ale také součástí pracovního zázemí celé plavební soustavy. Kamenné obložení na straně obrácené k nádrži se dochovalo jen zčásti.
O přesném konci plavení se údaje rozcházejí. Některé prameny uvádějí rok 1957, Lesy ČR zmiňují rok 1954, proto nelze jedno datum označit za jisté. Jisté však je, že dnešní klidné místo vzniklo pro potřeby lesního hospodářství a dopravy, nikoli jako výletní vodní plocha. Historickou vrstvu připomínají také kamenné památníky u hráze.
Stezka vede až k hrázi
Nová přístupová stezka byla zpřístupněna 29. června 2023. Od parkoviště Na Kaplici pod Boubínem vede značená zelená trasa kolem informačního střediska na Idině Pile k rozcestí; odtud pokračuje cesta k jezírku po modré značce. Poslední úsek tvoří povalové chodníky a mostek přes Kaplický potok, které návštěvníky dovedou na hráz.
Právě upravený přístup je zajímavým kompromisem mezi možností poznat místo a ochranou okolní přírody. K jezírku se podle Správy NP Šumava dostanou také lidé na vozíku a rodiny s kočárky. Tato informace se ale týká přístupové stezky k hrázi, nikoli výstupu na vrchol Boubína, který pro tyto skupiny vhodný není.
Výlet s ohledem na ochranu lesa
Jezírko leží v krajině, kde se režim přístupu může měnit podle stavu lesa a ochranných opatření. Správa NP Šumava například upozorňuje na uzavírku Knížecí cesty kvůli nebezpečným souším. Před výpravou je proto rozumné ověřit aktuální informace o průchodnosti tras; cesta k hrázi je popisována jako otevřená, ale podmínky se mohou změnit.
Samotná návštěva nabízí víc než pohled na lesní hladinu. U Boubínského jezírka se dá číst příběh technické památky v krajině: široká hráz, potok i nádrž společně připomínají, jak se kdysi využívala voda k přepravě dřeva. Místo tak propojuje nenápadnou procházku s poznáním historie šumavských lesů a řemesel, která na nich závisela.