Brdská vločka není horská značka ani úřední znak. Je to rytina vytesaná do skály na vrchu Lipovsko nad Strašicemi – nenápadná připomínka toho, jak silné pouto mají lidé k brdské krajině. Kdo se za ní vydá, čeká ho spíš lesní putování a hledání než výhledy z vrcholu.
Vločka ze smrkových větviček a bukových listů
Návrh vytvořil příbramský výtvarník a spisovatel Jan Čáka. Do skalního bloku ho 16. září 1977 vytesal tramp přezdívaný Hajňák, člen T.O. Fort Scout Strašice. Vznik díla tak propojuje člověka, který mu dal podobu, s místním trampským prostředím, jež mu vtisklo konkrétní místo v krajině.
Motiv připomíná směrovou růžici, její ramena však tvoří smrkové větvičky a bukové lístky. Nejde tedy jen o ozdobu skály: použité rostlinné motivy odkazují k lesům, které jsou pro Brdy charakteristické. Vločka se postupně stala neoficiálním symbolem pohoří, nikoli však formálním či úředním znakem.
Výšlap bez rozhledů, zato s lesní atmosférou
Lipovsko dosahuje výšky 651 metrů a leží na území obce Strašice v Plzeňském kraji. Vrcholové partie tvoří rozpukané skalní bloky porostlé mechem a lišejníky. Některé tvary mohou připomínat rozvalené zdivo, místo ale nenabízí široké výhledy do kraje. Jeho kouzlo je spíš v proměnlivých obrysech skal, tlumených barvách lesa a pocitu, že člověk míjí stopy příběhů, které se tu předávaly po generace.
Častým výchozím bodem výletu jsou Strašice. Přístup se obvykle popisuje jako lehká pěší trasa o délce přibližně pěti kilometrů. Některé varianty vedou od Strašic po modré značce směrem k Třem Trubkám a dále lesními cestami k vrchu; možný je také přístup od Tění. Konkrétní značení a průchodnost cest je dobré si před cestou ověřit, protože trasa vede lesním prostředím a její průběh se může lišit.
Stopy uhlířů a dehtařů
Na svazích Lipovska nejsou zajímavé jen skály. V terénu se zachovaly plošiny spojované se středověkým pálením dřevěného uhlí a výrobou dehtu. K této činnosti se váže také pozůstatek dehtařské pece. Nejde o rozsáhlý památkový areál, ale o drobné pozůstatky někdejší práce v lese, které dávají výletu další rozměr. Brdská krajina nebyla pouze přírodním zázemím; lidé v ní po staletí získávali suroviny a zpracovávali dřevo.
Při procházení si lze všímat terénních plošin i nepravidelností v okolí skal, jejichž účel nemusí být na první pohled zřejmý. Právě proto je lepší chápat je jako součást krajiny s dlouhou lidskou historií, ne jako jednoznačně čitelné pozůstatky staveb.
Chlukov patří do pověsti
S Lipovskem se místní vyprávění pojí také hrad Chlukov. Představa, že na vrchu stávalo opevněné sídlo, může souviset s podobností některých skalních bloků se zdivem. Spolehlivě doložené hradní pozůstatky tu ale potvrzené nejsou a informace o Chlukovu je namístě podávat jako pověst či tradované spojení, nikoli jako jistou historickou skutečnost.
Výlet na Lipovsko tak nestojí na jediné atrakci. Jeho cílem je drobná rytina, kterou snadno přehlédne ten, kdo se dívá jen po výhledech, i samotná cesta lesem s připomínkami dávného hospodaření. Brdská vločka zůstává tichým symbolem místa, kde se přírodní scenérie potkává s trampskou tradicí i s příběhy, jejichž hranici mezi historií a pověstí je dobré zachovat.