V oválném sále letohrádku Mitrovských se hranice mezi interiérem a krajinou rozostřuje. Iluzivní malba vytváří dojem, jako by se za stěnami otevíral venkovní svět plný bujné exotické vegetace. Právě toto neobvyklé spojení architektury a výmalby dělá z někdejšího zahradního pavilonu jednu z pozoruhodných památek Starého Brna.
Zahradní kasino, ne šlechtické sídlo
Letohrádek vznikal v letech 1779 až 1794. Antonín Arnošt Mitrovský si po odchodu z armády koupil na Starém Brně usedlost se zahradou a nechal ji proměnit v místo odpočinku. Stavba sloužila jako takzvané zahradní kasino – v dobovém pojetí šlo o společenský pavilon určený k pobytu a zábavě v zahradě, nikoli o hernu v dnešním smyslu.
Tomu odpovídá i její měřítko a charakter. Letohrádek nebyl hlavním šlechtickým sídlem, ale elegantním zázemím pro chvíle mimo každodenní provoz. Zahradní areál doplňovala oranžerie a skleník, z nichž se však nic nedochovalo. Někdejší rozsáhlá zahrada se postupně zmenšila a při pozdějších úpravách přišla také o původní ohrazení.
Přechod mezi barokem a klasicismem
Odborné hodnocení řadí letohrádek mezi kvalitní stavby na pomezí pozdního baroka, rokoka a raného klasicismu. Jeho dekorace se pojí se stylem Ludvíka XVI., který do výzdoby vnášel pravidelnost a jemnější klasicizující prvky. Kdo stavbu navrhl, není spolehlivě známo.
Nejvýraznějším prostorem je ústřední oválný sál. Malířská výzdoba pracuje s perspektivou tak, aby interiér působil otevřeněji a navazoval na imaginární krajinu. Provozovatel letohrádku upozorňuje také na nenápadné zednářské symboly. Autorem výmalby mohl být Ignaz Mayer mladší, jeho podíl se však uvádí jako pravděpodobný, nikoli jistý. Při návštěvě tak stojí za to vnímat nejen celkový dojem, ale i drobné detaily, které mohou na první pohled zůstat skryté.
Od zahrady k městské školce
Ve druhé polovině 19. století přešel objekt do vlastnictví města. Roku 1883 v něm začala fungovat mateřská škola, která zde působila až do šedesátých let 20. století. Tato kapitola připomíná, že památka nebyla po celou dobu jen výletním cílem: sloužila také každodenním potřebám města.
Ve 20. století se proměnilo i její okolí. Zahradní zázemí ustoupilo a někdejší areál výrazně změnila nová zástavba. Generální rekonstrukce proběhla v letech 1979 až 1987. Od konce roku 2007 se letohrádek opět využívá ke kulturním účelům, pořádají se v něm výstavy a společenské akce a prostory slouží také svatebním obřadům.
Jak návštěvu naplánovat
Letohrádek najdete na adrese Veletržní 920/19, nedaleko brněnského výstaviště. V okolí jsou zastávky Mendlovo náměstí, Výstaviště – hlavní vstup a Křížkovského; podle zvolené zastávky je to k objektu přibližně 100 až 200 metrů. Přijet lze také autem, v okolí se nacházejí parkovací místa v modrých zónách i parkování u areálu výstaviště. Režim parkování se může měnit, proto je dobré ověřit si jej před cestou.
Nejde o památku s potvrzenou stálou každodenní otevírací dobou. Návštěva interiéru se odvíjí především od aktuálních výstav a kulturního programu, proto si předem zkontrolujte informace provozovatele nebo se na možnost prohlídky přímo informujte. Letohrádek nabízí také pronájem prostor pro kulturní a společenské události; konkrétní termíny a podmínky je třeba domluvit individuálně.
Dnešní návštěva tak propojuje dvě různé podoby místa: původní představu klidného zahradního útočiště a současnou městskou památku zasazenou do rušnějšího okolí. Nejvíc vynikne tehdy, když je otevřený některý z jeho interiérů a lze se na chvíli zastavit v sále, kde namalovaná krajina dál rozšiřuje prostor za skutečnými stěnami.