V krajině, kde bývalo Čejčské jezero, dnes najdeme místo vodní plochy zemědělskou půdu a menší mokřadní lokality. Právě návrat vody v podobě tůní ukazuje, že obnova krajiny nemusí znamenat návrat někdejšího jezera v původním rozsahu. Může jít o soustavu menších opatření, která zadržují vodu a vytvářejí prostor pro přírodu.
Od jezera k zemědělské krajině
Čejčské jezero se podle turistických popisů postupně zanášelo a v 19. století bylo vysušeno, aby půda mohla sloužit zemědělství. Připomínkou někdejší vodní krajiny jsou dnes především projekty, které do okolí vracejí tůně a výsadby. Nejde přitom o jedinou akci ani o jednu lokalitu: starší mokřadní biotop a novější biocentrum Pod Dráhou mají odlišné parametry a vznikaly v různých obdobích.
O obnově staršího mokřadního biotopu se rozhodlo v roce 2014. Jeho popis uvádí tři tůně na ploše 2,56 hektaru. Dvě z nich pravidelně vysychají, zatímco největší si udržuje stálou hladinu. Takové střídání vody a obnaženého dna je charakteristickou součástí lokality, nikoli známkou toho, že by tůně neplnily svůj účel.
Tůně nejsou všechny stejné
Rozdílný vodní režim dává místu pestřejší podobu. Stálá vodní hladina nabízí jiné podmínky než tůň, která během roku vyschne. Biotop navazuje na biokoridor nivy Čejčského potoka a jeho součástí jsou také broukoviště, plazník, ptačí budky a čapí hnízdo. Opatření mají vedle ekologické funkce přispívat také k ochraně půdy, omezení eroze a zadržování vody v krajině.
Konkrétní výskyt jednotlivých druhů ale dostupné popisy nedokládají, a tak je lepší návštěvu vnímat jako příležitost pozorovat proměnlivou mokřadní krajinu než jako zaručené místo k zahlédnutí určitého živočicha. Starší biotop získal v roce 2021 ocenění v soutěži Žít krajinou v kategorii Tvorba a ochrana krajiny; mezi přihlášenými projekty byl hodnocen nejlépe.
Novější Pod Dráhou
Další krajinná opatření vznikla v biocentru Pod Dráhou, které leží v katastrálním území Čejč. Projekt z let 2023 až 2024 zahrnoval pozemek o rozloze přes 3,2 hektaru. Najdeme tu tři tůně s celkovou plochou téměř jednoho hektaru. Největší lze podle potřeby doplňovat vodou z Čejčského potoka prostřednictvím přepouštěcího objektu.
Součástí projektu byla také rozsáhlá výsadba: přes 1 500 stromů a téměř 1 900 keřů. Vznikla rovněž přibližně 600 metrů dlouhá asfaltová polní cesta, která slouží jako přístupová trasa a zapadá do propojení směrem k Mutěnicím. Tůně byly dokončeny v listopadu 2023, výsadba na jaře následujícího roku a cesta v září 2024. O vysazené dřeviny má podle projektové dokumentace pokračovat péče do května 2027.
Na výlet s ověřenou polohou
U staršího mokřadu se uvádí poloha poblíž obce Terezín, nedaleko Čejčského potoka a za železniční tratí. Pod Dráhou je naopak spojeno s katastrem Čejče. Protože se popisy vztahují k různým projektům a jejich přesné vzájemné vymezení není jisté, vyplatí se před cestou ověřit, ke které lokalitě směřujete. Zdroje neuvádějí návštěvnické zázemí ani podrobnosti o parkování.
Čejčské mokřady nejsou monumentální přírodní rezervací s rozsáhlou vodní hladinou. Zajímavé jsou spíš jako příklad postupné proměny krajiny: od někdejšího jezera přes vysušení až k dnešním tůním, výsadbám a cestám, které pomáhají vracet vodu do zemědělského okolí.