Liberecký kostel svatého Vincence z Pauly zaujme už zvenčí kontrastem červených lícových cihel a světlých kamenných detailů. Často se může zdát, že jde o neogotickou stavbu, její sloh je však přesnější označit jako novorománský. Kostel na Perštýně tak nabízí nejen působivou ukázku sakrální architektury 19. století, ale také příběh proměny čtvrti spojené s rodinou Liebiegů.
Kostel pro obyvatele Liebiegova městečka
Chrám vznikl v 80. letech 19. století v oblasti někdejšího Liebiegova městečka. Jeho stavbu nechala zajistit Marie Pavlína Liebiegová. Kostel byl určen lazaristům, tedy členům řeholního společenství, a zasvěcen svatému Vincenci z Pauly, zakladateli jejich řádu.
Tohle zasazení je důležité i při poznávání samotného Perštýna. Kostel nebyl osamocenou památkou postavenou bez vazby na okolí: patřil k prostředí, které se utvářelo kolem průmyslové rodiny Liebiegů a jejího zaměstnaneckého sídliště. Připomíná tak, že městská architektura může vyprávět také o tom, jak se proměňoval život a každodenní zázemí obyvatel průmyslového Liberce.
Novorománská architektura z cihel a kamene
Plány kostela připravili vídeňští architekti Richard Jordan a Josef Schmalzhofer, vlastní stavbu provedl stavitel F. Schloz. Přesné údaje o dokončení se v dostupných přehledech liší, bezpečně ji proto lze zasadit do let 1884 až 1888. Podstatnější než jednotlivý letopočet je podoba, která propojuje tradiční bazilikální uspořádání s výrazným materiálem.
Původní dispozice byla trojlodní, s příčnou lodí a kupolí nad místem, kde se lodě kříží. Presbytář, tedy prostor určený pro hlavní oltář, byl zakončen půlkruhově. Zvenčí působí červené režné zdivo jako souvislá plocha, kterou člení a zvýrazňují pískovcové architektonické prvky. Právě souhra cihel a kamene dodává kostelu osobitý výraz a pomáhá odlišit jej od staveb, které návštěvník může na první pohled považovat za gotické.
Novorománský sloh se obrací k románským stavebním formám, nikoli ke gotickému lomenému oblouku a jeho typické vertikální dynamice. U svatého Vincence je proto užitečné nenechat se vést jen dojmem z věžovité siluety či historizujícího vzhledu. Pohled na materiál, členění fasády a celkové uspořádání ukazuje, proč je označení novorománský přesnější.
Od chátrání k novému využití
Kostel s farou je kulturní památkou od roku 2003. Za sebou má také období, kdy chátral. Dnes jej užívá liberecký sbor Církve adventistů sedmého dne. Nové využití pomohlo zachovat stavbu jako živý prostor, nikoli pouze jako připomínku minulosti. Její příběh tak nekončí u původního spojení s lazaristy ani u architektonického odkazu 19. století.
V kostele se konají sobotní bohoslužby. Zájemci, kteří by si chtěli prohlédnout také interiér, by si měli aktuální možnosti návštěvy předem ověřit u sboru; pravidelný turistický režim se nepodařilo potvrdit. Najdete jej na adrese U Jánského kamene 576/3 v liberecké čtvrti Perštýn.
Malá zastávka s širším příběhem
Svatý Vincenc z Pauly stojí za pozornost nejen kvůli cihlové fasádě. V jedné stavbě se tu potkává novorománská architektura, dějiny libereckého průmyslu i současné náboženské využití. Při procházce Perštýnem může být kostel dobrou zastávkou pro ty, kteří chtějí poznat Liberec také mimo jeho nejznámější centrum a všímat si souvislostí mezi památkou a čtvrtí, která ji obklopuje.