Jen málokterá stavba v české krajině dokáže na jednom místě tak názorně ukázat proměny šlechtického sídla. Zámek v Červených Janovicích na Kutnohorsku začínal jako gotická tvrz obehnaná vodou, prošel renesanční i barokní přestavbou a později sloužil mimo jiné jako pivovar, kanceláře, byty, knihovna, ordinace a hostinec. Dnes je památkově chráněný areál v soukromém vlastnictví a není běžně přístupný veřejnosti.
Od tvrze k renesančnímu sídlu
První doložení držitelé janovické tvrze, Ješek, Zdeněk a Mojek ze Soutic, se připomínají už roku 1383. Tehdejší stavba měla podobu opevněného sídla s vodním příkopem. Středověké jádro se stalo základem pozdějšího zámku, jehož dnešní dispozice se začala formovat na přelomu 16. a 17. století.
Za Kolovratů byla tvrz renesančně přestavěna a patrně také rozšířena. Právě z této etapy pochází čtyřkřídlé uspořádání kolem čtvercového nádvoří. Pozorný návštěvník může na severní straně západního křídla zahlédnout také psaníčková sgrafita. Dlouho byla skryta pod mladší barokní omítkou a odhalila se až poté, co na začátku roku 2011 část omítky opadala.
Kolovratové drželi tvrz přibližně sedmdesát let. Její historie se přitom dotýká i výrazné osobnosti českých dějin. Dne 28. srpna 1551 se zde narodil Václav Budovec z Budova, pozdější politik, diplomat a spisovatel. Po porážce stavovského povstání byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí.
Barokní zámek s vodním příkopem
Výraznou proměnu přinesla raně barokní přestavba v polovině 17. století. Prameny ji datují do let 1646 až 1660, případně 1650 až 1660, a jako autora uvádějí Carla Brettaniho, jehož jméno se objevuje i ve variantách Brentani nebo Bretani. Zámek tehdy získal podobu patrové čtyřkřídlé stavby s vnitřním nádvořím.
Nejvýrazněji působí jižní průčelí s nárožními věžičkami. K hlavnímu vstupu vede kamenný most přes příkop a návštěvník si právě odtud nejlépe představí, jak důležitou součástí sídla bývalo vodní opevnění. Památková ochrana se nevztahuje pouze na samotnou budovu. Zahrnuje také most, příkop, bývalý park, tarasové zdi s pozůstatky pilířového plotu, stodolu, sochu koupající se ženy a příslušné pozemky.
V roce 1724 přešlo janovické panství pod Kutnou Horu. Zámek tím ztratil své původní rezidenční postavení a začal sloužit praktičtějším účelům. V části areálu vznikl pivovar se sladovnou, zatímco další prostory využívaly úřady a byty pracovníků lesní správy. Pivovarský provoz skončil podle obecních podkladů roku 1900.
Úřednické byty, knihovna i hostinec
Proměny využití pokračovaly i ve 20. století. Kvůli špatnému stavu bylo v roce 1918 sneseno severovýchodní nároží a následně upravena severní a východní část zámku. Stavba tím přišla o část původního barokního výrazu. Větší přestavba se uskutečnila také v letech 1940 až 1941.
Po roce 1948 přešel objekt pod Národní výbor. Až do poloviny osmdesátých let se v něm nacházely byty, místní lidová knihovna, lékařská ordinace a pohostinství. Hostinec fungoval ve velkém přízemním sále a zanikl teprve v polovině devadesátých let. Zámek tak po dlouhá desetiletí nebyl jen historickou kulisou, ale součástí každodenního života obce.
Soukromý objekt bez pravidelných prohlídek
V roce 2002 zámek podle obecních materiálů koupil Richard Cortés. Po převzetí nechal zavést elektřinu a vodu do prvního patra západního a části jižního křídla a několik let zajišťoval nejnutnější údržbu. Dostupné podklady zároveň uvádějí, že objekt od té doby nemá konkrétní využití; starší záměr proměnit jej v kulturně-společenské centrum se neuskutečnil.
Červené Janovice 1 dnes proto nejsou klasickým výletním zámkem s pokladnou a pravidelnými prohlídkami. Stavbu lze vnímat především z veřejně přístupných míst, zejména od jižního průčelí, mostu a příkopu. Návštěvu je možné spojit s procházkou po návsi, prohlídkou kostela svatého Martina a poznáváním krajiny jižně od Kutné Hory. I bez vstupu do interiéru však zámek připomíná, jak se během staletí měnil význam šlechtických sídel: z pevnosti se stala reprezentativní rezidence, hospodářský provoz, veřejná instituce a nakonec památka čekající na další kapitolu.