Do Městského muzea v České Třebové se nechodí jen za vitrínami s předměty. Stálá expozice Dopravní křižovatky aneb do České Třebové vlakem, Velorexem, letadlem i lodí vypráví příběh města prostřednictvím čtyř způsobů dopravy. Některé jsou s Českou Třebovou pevně spojené, jiné připomínají spíš odvážné plány a sny, které se nikdy zcela neuskutečnily.
Železnice, která změnila město
Česká Třebová patří k důležitým železničním uzlům, a právě železnice tvoří přirozený začátek návštěvy. Expozice sleduje vývoj cestování po kolejích od poloviny 19. století, největší pozornost přitom věnuje období první republiky a proměnám místního nádraží.
Jedním z nejpůsobivějších exponátů je detailní model českotřebovského nádraží s pohyblivými soupravami. Nechybí ani historicky zařízená výdejna jízdenek, která připomíná dobu, kdy cesta vlakem začínala u okénka a papírová jízdenka byla důležitou součástí cestovatelského rituálu. Návštěvníci mohou vstoupit také do části osobního vagónu ze 40. let 20. století. V jeho kupé se promítají dokumentární filmy s železniční tematikou, takže prohlídka není pouze statická.
Velorex má v České Třebové domov
Největší pozornost pravděpodobně přitáhne část věnovaná vozítku, které se proslavilo látkovou karoserií i nezaměnitelným vzhledem. Výrobní kořeny Velorexu vedou do Parníku, dnes součásti České Třebové. Muzeum proto může představit jeho příběh v místním kontextu, nikoli jen jako obecnou kapitolu československého automobilismu.
Expozice mapuje vývoj původního vozítka OS-KAR, později známého jako Velorex, i osudy konstruktérů Františka a Mojmíra Stránských. Zastoupeny jsou téměř všechny hlavní vývojové stupně – od prototypu přes typy Velorex 16/250, 16/175 a 16/350 až po Velorex 435-O. Samostatně stojí také prototyp čtyřkolového Super-laminátu s laminátovou karoserií, který vznikl jako konstrukční počin Mojmíra Stránského a jeho kolektivu.
Na své si přijdou i děti. Do modelu Velorexu v reálném měřítku si mohou usednout a další informace nabídne infokiosek s fotografiemi a texty. Součástí prezentace jsou rovněž amatérské filmové záběry z pohřbu Františka Stránského z roku 1954.
Nejen exponát, ale i skutečná jízda
Velorex si lze v muzeu také vyzkoušet při zážitkové jízdě. Nejde o běžné zapůjčení vozítka, ale o svezení na sedadle spolujezdce s proškoleným řidičem. Krátká trasa měří přibližně čtyři kilometry a trvá zhruba deset až patnáct minut, delší varianta může trvat až hodinu a dosáhnout nejvýše čtyřiceti kilometrů.
Muzeum pro tyto jízdy využívá dva Velorexy: zeleného šestnáctistovkového „Aloise“ a hnědého „Jozefa“. Jejich jména odkazují na skutečné první majitele uvedené v technických průkazech. Vyjížďku je nutné předem objednat a její nabídka bývá sezonní, obvykle přibližně do konce října. Vozítka nemají bezpečnostní pásy ani topení, proto muzeum podle aktuálních podmínek vozí děti od dvanácti let. Za sněhu nebo náledí se jízdy nekonají.
Rodák, který chtěl vzlétnout
Letecká část představuje Františka Formánka, českotřebovského rodáka, akademického sochaře a konstruktéra létacích strojů. Přibližná rekonstrukce jeho pražského ateliéru ukazuje, že technické bádání u něj nestálo odděleně od umělecké práce. Formánek se zabýval strojem s kolmým vzletem a následným vodorovným letem, který označoval jako aerohelikoptéru.
Jeho pokusy procházely několika etapami. Před první světovou válkou předváděl modely poháněné gumovým svazkem, později pracoval také se strojem poháněným elektromotory. V roce 1928 jeho prototyp vzlétl. Expozice zároveň připomíná jeho sochařství, štukatérství a léčitelství. Modely z Formánkovy pozůstalosti pocházejí ze sbírek Národního technického muzea.
Kanál, který zůstal na mapách
Čtvrtý příběh patří vodě. Českou Třebovou sice neprotéká skutečná lodní cesta, muzeum však vysvětluje, jak by město teoreticky zasáhl projekt vodního propojení Dunaje, Odry a Labe. Návštěvník se seznámí s vývojem této myšlenky, plánovanými trasami i variantou vedenou v blízkosti města. Pomáhá si přitom fiktivním oknem, kterým lze nahlédnout do krajiny změněné nikdy neuskutečněným projektem.
Výstavní budova stojí v Klácelově ulici 11, nikoli v sídle muzea na adrese Klácelova 80. Prohlídka stálých expozic zabere přibližně hodinu a půl. Aktuální otevírací dobu, vstupné i podmínky a ceny jízd Velorexem je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit.