Na plochém ostrohu nad levým břehem Tiché Orlice se dochovalo hradiště, jehož největší hodnotou nejsou vysoké zdi ani zachované věže, ale samotný terén. Nad osadou Darebnice v obci Běstovice lze v lese sledovat valy, příkopy a přirozené svahy, které společně vytvářely obranný systém. Právě díky nim patří lokalita k zajímavým místům Pardubického kraje pro každého, kdo rád objevuje méně známé archeologické památky.
Opevnění využilo tvar krajiny
Hradiště vzniklo na ostrohu, který byl z východu a západu chráněn příkrými svahy. Nejpřístupnější byla jižní strana, a proto ji doplnilo umělé opevnění. Jeho pozůstatky dnes mají podobu především terénních nerovností, které mohou v lesním porostu snadno uniknout pozornosti.
Podle památkového popisu dosahuje jižní val přibližně dvou metrů a podobnou hloubku měl také přilehlý příkop. Tyto rozměry se týkají jižní části opevnění, nikoli celého obvodu lokality. Při prohlídce proto není nutné hledat jedinou výraznou stavbu. Zajímavější je vnímat, jak se ostroh zužuje, kde se terén láme a jak val s příkopem uzavíral přístupovou stranu.
Od popelnicových polí k době hradištní
Archeologické nálezy ukazují, že místo nebylo významné pouze v jediném období. Původní vyhodnocení spojovalo nejstarší osídlení s lidem lužických popelnicových polí, přibližně kolem roku 1000 před naším letopočtem. Z této doby pocházela keramika a další doklady, které pomohly zařadit lokalitu do pravěkého období.
Další stopa osídlení se tradičně klade do doby hradištní, především do 11. a 12. století. Nálezy zahrnovaly také železné zbraně a středověkou keramiku. Neznamená to však, že by se na místě dochoval jednoznačně identifikovaný hrad z této doby. Archeologie zde pracuje hlavně s fragmenty a terénními relikty, z nichž lze rekonstruovat podobu někdejšího sídla jen s určitou mírou opatrnosti.
Záhada možného hrádku
Výraznější jižní opevnění může podle památkových podkladů souviset také s pozdějším středověkým objektem, který využil část starší fortifikace. Zbytky mohutné zdi u jižního valu vedly k úvaze, že zde mohl vzniknout menší gotický hrádek nebo tvrz. Tato možnost ale není bezpečně potvrzena písemnými prameny, a je proto vhodné mluvit o hypotéze, nikoli o jistě doloženém hradu.
Právě tato nejistota dává lokalitě zvláštní kouzlo. Darebnice nejsou památkou, kde návštěvník dostane hotový příběh z kamene. Jednotlivé vrstvy minulosti se skládají z keramiky, železných předmětů, valů a příkopů. Část příběhu je doložena nálezy, další část zůstává předmětem odborného výkladu.
Výzkum a nejednotný název
Na lokalitě probíhal archeologický výzkum v letech 1965 až 1969, spojovaný se Slavomilem Venclem. Pozdější odborné práce zmiňují také zjišťovací výzkum nad Darebnicemi z roku 1992. Díky těmto průzkumům se podařilo upřesnit, že místo mělo více etap osídlení a že jeho význam nelze omezit pouze na pravěk.
V odborných a památkových materiálech se přitom objevuje i označení Hlavačov. Nejde o název, který by měl návštěvníka automaticky zavést k jinému známému hradu stejného jména u Lužné na Rakovnicku. V případě Darebnic jde o názvovou a evidenční nejednotnost, která souvisí s označováním archeologických stop nad osadou. Pro orientaci je proto nejbezpečnější používat název Hradiště Darebnice.
Výlet pro ty, kdo umějí číst krajinu
Darebnice nemají podobu muzea pod širým nebem ani zachovaného středověkého sídla. Návštěvní zážitek stojí na pozorování terénu: na hledání příkopu, obrysu valu a míst, kde přirozený svah doplňuje lidské dílo. V lese mohou být relikty nenápadné, a proto se vyplatí postupovat pomalu a sledovat širší tvar ostrohu, ne pouze jednotlivé nerovnosti.
Konkrétní značená trasa, parkování i aktuální stav přístupu je vhodné před cestou ověřit v mapových a turistických podkladech. Při návštěvě je nutné respektovat archeologickou ochranu místa: neprovádět výkopy, nesbírat nálezy a nepoužívat detektor kovů bez příslušného oprávnění. Odměnou je pohled na krajinu, v níž se během staletí překrývaly pravěké opevnění, raně středověké osídlení a možná i zapomenutý hrádek.