Na Zítkově se hrad nepoznává podle vysokých zdí, ale podle tvaru krajiny. Přibližně 1,5 kilometru západně od Chocně, v lese nad levým břehem Tiché Orlice, jsou stále patrné příkopy, valy i obrysy někdejšího hradního jádra. Právě tyto nenápadné pozůstatky dělají z místa zajímavou zastávku pro každého, koho baví skládat minulost z toho, co po ní zůstalo.
Hrad ukrytý v terénu
Areál měl dvě části: protáhlé předhradí a vlastní hradní jádro. Oddělovaly je příkopy, další příkop s valem chránil jádro také ze zadní strany. Na západě opevnění navazovalo na pozůstatky parkánovitého pásu. V jádru lze v terénu rozpoznat stopy dvou protilehlých obdélných paláců a spojovací hradby.
Výrazný kupovitý útvar v předhradí bývá vykládán jako pozůstatek věže u brány. Jde však o pravděpodobnou interpretaci terénního reliktu, nikoli o dochovanou stavbu, kterou by bylo možné prohlížet jako stojící věž. Zítkov je archeologická lokalita, ne upravená zřícenina s zachovanými budovami. Jeho podobu proto návštěvník objevuje hlavně pozorným čtením terénu.
Nový hrad a jméno Zítkov
Současné jméno hradu je mladší než jeho středověká historie. Podle městského přehledu vzniklo podle pozdějších vlastníků pozemků; původní označení lokality bylo Nový hrad. Začátky opevněného sídla se kladou přibližně do poloviny 14. století. Jako možné iniciátory se uvádějí Karel IV. nebo páni z Lichtemburka, jisté zakladatelství ale doloženo není.
Roku 1388 je Ješek Pykna z Lichtenburka uváděn jako pán na Novém hradě, který se obvykle ztotožňuje právě se Zítkovem. Choceňské hrady však zanechaly jen málo písemných zpráv a jejich přiřazení ke konkrétním místům není vždy bezpečné. Podle městského přehledu měl Nový hrad nahradit starší choceňský hrad zničený při tažení proti Mikuláši z Potštejna. I tuto souvislost je namístě chápat opatrně: dochované písemné zprávy nelze jednoznačně spojit se všemi terénními pozůstatky.
Archeologie doplňuje chybějící stránky
V letech 2007 až 2011 probíhal na lokalitě detektorový průzkum vedený archeologem Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Nálezy ukázaly, že hrad žil zejména v pokročilém 14. a starším 15. století. Výzkum přinesl také doklady dobývání, které připomínají, že hradní příběh nebyl jen o každodenním životě za opevněním.
K nápadným nálezům patří fragmenty páru silně zlacených ostruh ze slitiny mědi. Pocházejí ze 14. století nebo počátku 15. století a jejich reprezentativní zpracování ukazuje na prostředí spojené s rytíři. Jak se na místo dostaly, však odborníci přesně nevědí. Ostruhy jsou uloženy v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, nikoli vystavené přímo na hradě.
Jiný příběh přineslo torzo rozstříhaného kalicha, které bylo v roce 2013 nalezeno v hradním jádru ukryté v keramické nádobě. Podle výkladu autorů odborné studie nejde o středověký poklad, ale o pozůstatek krádeže z kostela ve starší novověké době. I tento nález připomíná, že lokalita zaznamenává více vrstev minulosti než jen dobu, kdy tu stával hrad.
Výlet za stopami, ne za hradními zdmi
Zítkov leží v lese nad řekou na severním okraji Chocně. Při návštěvě stojí za to hledat obrysy příkopů a valů, kupovitý relikt v předhradí i stopy někdejšího jádra. Nečekejte ale dochované paláce, věž ani návštěvnické zázemí: hodnotou místa je především čitelný půdorys opevnění v krajině.
Přesný okamžik zániku hradu není jistý. Městský přehled zmiňuje konec 14. století, archeologické nálezy však dokládají užívání také ve starším 15. století. Právě rozdíl mezi skromnými písemnými zprávami a tím, co odhalil terénní výzkum, činí Zítkov zajímavým. Zřícenina tu není souborem romantických zdí, ale místem, kde středověký příběh postupně vystupuje z lesa a země.