V Orlických horách najdeme jedinou známou lokalitu hořečku českého: drobnou louku v přírodní rezervaci Hořečky u Olešnice v Orlických horách. Chráněné území má rozlohu jen 0,576 hektaru, jeho význam však dalece přesahuje rozměry. Na malém prostoru se tu potkává pestrá horská květena, vzácné houby i živočichové vázaní na louku a její okolí.
Louka mezi lesem a polskou hranicí
Rezervace leží východně od Olešnice, při hranici s Polskem. Louku obklopují smrko-bukové lesy a její charakter se mění podle vlhkosti: horský smilkový trávník přechází do vlhčí horské trojštětové louky. Právě různorodost stanovišť pomáhá vysvětlit, proč se tu na nevelké ploše daří tolika druhům.
Hořečky byly vyhlášeny v roce 1994 a hlavním důvodem ochrany je biotop hořečku českého. Tato nenápadná rostlina je dvouletá. V prvním roce po vysemenění si vytváří zásobu, teprve v dalším kvete a tvoří semena. Ne každý rok proto musí návštěvník narazit na kvetoucí rostliny a samotný květ není jediným měřítkem toho, zda se lokalitě daří.
Orchideje i rostliny vlhkých míst
Vedle hořečku rostou na louce například pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý a vemeník zelenavý, prstnatec Fuchsův nebo bradáček vejčitý. V zamokřenějších částech se objevuje prstnatec májový, upolín nejvyšší a také bledule jarní. Květena tak připomíná, že horská louka není jednotný trávník, ale mozaika míst s odlišnými podmínkami.
Zvláštní pozornost si zaslouží také koprníček bezobalný. V Hořečkách se nachází na západní hranici svého rozšíření v Sudetech a zároveň na nejsevernějším okraji celosvětového areálu. Výjimečná není jen zdejší rostlinná skladba: louka je cenná také pro vzácné houby, mezi nimiž se uvádějí voskovky, kyjanky a kyjovečky.
Včela objevená právě tady
Příběh zdejší přírody se neomezuje na rostliny. V roce 1994 byla na lokalitě poprvé v České republice nalezena samotářská včela Nomada moeschleri. Tento údaj připomíná mimořádný význam Hořeček pro poznávání místní přírody, není však dokladem, že se včela na louce vyskytuje i dnes. Krajské podklady zmiňují také několik druhů střevlíků.
Z dalších živočichů se v okolí uvádí zmije obecná, ještěrka živorodá, krkavec nebo ořešník kropenatý. Na krvavec toten, rostoucí na louce, je vázán modrásek očkovaný. I u něj je důležité prostředí jako celek: přežití jednotlivých druhů závisí na tom, že se zachová vhodná louka, její rostliny i podmínky pro další části jejich životního cyklu.
Ochrana, která znamená pravidelnou práci
Louka není novodobým zásahem do lesní krajiny. Její existence je doložena už na mapách z let 1836 až 1852. Před vyhlášením rezervace ji podle evidence AOPK kosili myslivci. Dnes se o ni pečuje cíleně, mimo jiné ručním sečením a dalšími zásahy, které pomáhají udržovat podmínky pro hořeček i ostatní vzácné druhy.
Bez péče by se charakter otevřené louky mohl změnit a její cenné druhy by ztratily vhodné prostředí. Hořeček český je navíc citlivý na změny hospodaření, vysychání krajiny i oteplování. Ochrana Hořeček proto není jen o tom nechat přírodu být: v tomto případě je součástí ochrany i promyšlená a pravidelná lidská práce.
Hořečky jsou malá lokalita, nikoli vybavený turistický areál. Louka je v soukromém vlastnictví a volný vstup bez souhlasu vlastníka není zajištěn. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální možnosti přístupu a bez svolení na louku nevstupovat. Pokud návštěvu umožní, ohleduplnost tu znamená především nepoškozovat vegetaci a držet se povoleného přístupu.