V Hořicích stačí vyjít do Smetanových sadů a umění se přesune z výstavních sálů přímo do krajiny. Mezi stromy tu stojí pomníky skladatelů, malířů i dalších osobností a nechybějí ani plastiky, které se staly součástí místní identity. Nedaleko, na Gothardu, sídlí Galerie plastik. Společně připomínají, proč se Hořice řadí k nejvýraznějším českým centrům kamenosochařství.
Město utvářené kamenem
Hořický pískovec dal místnímu sochařství materiál i zázemí. Jeho těžba a opracování jsou s městem dlouhodobě spojeny a tradice řemesla se promítla také do vzdělávání. Sochařská a kamenická škola tu vznikla už roku 1884. Když se návštěvník prochází mezi plastikami na Gothardu, vnímá tak nejen jednotlivá díla, ale i prostředí, které po generace rozvíjelo práci s kamenem.
Na tuto tradici navazuje Galerie plastik, založená v roce 1908 jako instituce zaměřená na české moderní sochařství. Její sbírka zpočátku sídlila v budově sochařské a kamenické školy. Současná galerie má vlastní budovu od roku 1976. Její příběh proto není oddělený od města: od počátku se tu setkávaly odborné vzdělávání, místní kamenické řemeslo a zájem o sochařské umění.
Smetanovy sady jako galerie pod širým nebem
Sady na úpatí Gothardu byly založeny roku 1900. O tři roky později sem přibyl první pomník, věnovaný Bedřichu Smetanovi a vytvořený Mořicem Černilem. Postupně jej doplnily další památníky a plastiky. Návštěvník tak může během procházky narazit mimo jiné na jména Antonína Dvořáka, Petra Maixnera či Mikoláše Alše. Veřejný prostor tu neslouží jen jako kulisa: jednotlivá díla připomínají, jak se v různých dobách měnila představa o tom, koho a jak uctít.
K nejznámějším hořickým plastikám patří Šalounův Krakonoš z roku 1908, který se stal symbolem města. Výrazným bodem sadů je také sousoší Husité na stráži od Václava Suchomela z roku 1903. Rozdílné náměty i zpracování vybízejí k pomalejšímu pozorování: sochy tu nestojí v jedné uzavřené expozici, ale vstupují do vztahu se zelení a cestami parku.
Dvě sochařské krajiny na Gothardu
Hořice jsou známé také mezinárodními sochařskými sympozii. První se konalo v roce 1966 v opuštěném lomu U sv. Josefa. Po přerušení se tradice obnovila roku 1989 a od roku 2002 vznikající díla umisťují do Sochařského parku Svatého Josefa. Je dobré rozlišovat tuto lokalitu od Smetanových sadů: sympoziální tvorba má své místo také v samostatném parku, zatímco Galerie plastik a sady sousedí na Gothardu.
Veřejně dostupné informace uvádějí na Gothardu 86 plastik, jejich počet se ale může v čase měnit. Číslo samo je méně důležité než možnost vnímat zde sochařství v několika podobách: jako historický pomník, součást sbírky i dílo zasazené do volné krajiny. Na širší hořickou tradici pak odkazuje právě samostatný areál u sv. Josefa.
Tip na návštěvu
Smetanovy sady jsou volně přístupné a procházku lze spojit s návštěvou Galerie plastik na adrese Gothardská 1639. Galerie mívá sezonní provoz od dubna do října, konkrétní dny a hodiny se však mohou lišit, proto je vhodné je před cestou ověřit. Do sadů se dá dojít od náměstí po červené turistické značce; u vstupu je také parkoviště u kruhového objezdu a sportovního zařízení města. V parku jsou dětská hřiště a Trubičková stezka, takže místo může být příjemnou zastávkou i při rodinném výletu.
Nejlépe se tu poznává Hořice bez spěchu. Galerie nabízí setkání se sbírkou českého moderního sochařství, zatímco cesty mezi stromy ukazují, jak se umění stalo součástí veřejného prostoru. K tomu se přidává příběh místního pískovce a školy, která pomáhala předávat kamenické a sochařské dovednosti dalším generacím.