Hrad v lesích u Radvanic je zajímavý právě tím, co o něm nevíme. Neznáme jeho středověké jméno, zakladatele ani konkrétní příběh. Zůstaly po něm terénní stopy na Zámeckém vrchu a několik archeologických poznatků, které dávají alespoň přibližnou představu o jeho podobě a době vzniku.
V lese mezi Pasekou a Žaltmanem
Lokalita se nachází jihozápadně od obce Radvanice, v lesích mezi osadou Paseka a rozhlednou Žaltman. Setkat se lze s názvy Radvanice, U Starého zámku nebo Zámecký vrch; v evidenci se objevuje také německé pojmenování Schlossberg. Žádný z těchto názvů však nelze považovat za bezpečně doložené původní jméno hradu. Označení Radvanice odkazuje na nedalekou obec.
Název „hradiště“ může vzbudit představu pravěkého opevněného sídla. V tomto případě jde ale o zaniklý středověký hrádek. Na místě dnes nestojí hradní budovy ani není k dispozici návštěvnické zázemí. Návštěvníka sem vede spíš zájem o nenápadné stopy v krajině než očekávání zachovalé památky.
Malý hrádek ze 13. století
Archeologové datují vznik opevněného sídla do 13. století, pravděpodobněji do jeho druhé poloviny. Podrobněji se lokalitou zabývali Antonín Hejna a Vladimír Wolf, jejichž archeologický výzkum na Zámeckém vrchu proběhl v roce 1970. Místo se tak dostalo do širšího souboru výzkumů menších opevněných sídel na Trutnovsku.
Podle odborného výkladu šlo o malý věžovitý hrádek. Jeho jádro chránil příkop s valem a uvnitř stála dřevěná stavba založená na kamenné podezdívce. Na jižní straně bylo opevnění zdvojené. To jsou stopy, z nichž lze odhadovat uspořádání sídla, nikoli však rekonstruovat všechny podrobnosti jeho někdejší podoby.
Dnešní terénní pozůstatky proto působí jinak než hradní zřícenina s vysokými zdmi. Podstatou místa jsou změny v terénu, které mohou připomínat opevněné jádro a jeho obranné prvky. Jejich čitelnost se může lišit podle podmínek v lese, a bez znalosti souvislostí nemusí být na první pohled zřejmé, co člověk pozoruje.
Možná role při kolonizaci kraje
Jednou z možností je, že hrad sloužil jako opěrný bod při kolonizaci Trutnovska. Takový výklad zapadá do širšího obrazu osídlování regionu, konkrétní činnost radvanického hrádku však doložena není. Nelze s jistotou říct, kdo jej obýval, komu patřil ani zda měl souvislost s hranicemi tehdejších panství.
Právě zde je důležité oddělit archeologické poznatky od hypotéz. Datování do 13. století a podoba opevnění vycházejí z výzkumu a terénních stop. Představa o kolonizační funkci je naproti tomu pravděpodobným výkladem, nikoli zachovaným popisem událostí. Písemné prameny o hradu mlčí a dostupné poznatky neurčují ani jeho majitele.
Místo pro pozorné objevování
Hradiště Radvanice není cílem za dochovanou architekturou, ale drobným dílem regionální historie ukrytým v krajině Jestřebích hor. Jeho návštěva může být zajímavá pro ty, kdo rádi hledají stopy zaniklých sídel a přemýšlejí, jak archeologové skládají minulost z příkopů, valů a zbytků staveb. K lokalitě lze zamířit do lesů mezi Pasekou a Žaltmanem; přesná adresa ani pravidelné prohlídky nejsou doloženy.
Z někdejšího hradu se tak dochoval spíše obrys než příběh. I ten je ale výmluvný: připomíná, že středověké osídlení kraje netvořily jen známé hrady, ale také malá opevněná místa, jejichž význam se časem vytratil spolu s jejich jmény.