Poslední židovská rodina odešla z Markvarce v roce 1927. Lesní hřbitov, který tu po zdejší komunitě zůstal, však sloužil dál: poslední pohřeb se na něm konal až v prosinci 1939. Odpočívá tu dačický obchodník Zikmund Zimmer, jehož smrtí se uzavřela dlouhá kapitola židovských dějin Dačicka.
Hřbitov ukrytý za vesnicí
Pohřebiště leží přibližně kilometr jihovýchodně od Markvarce, v lesním prostředí. Administrativně patří k obci Český Rudolec v Jihočeském kraji. Založeno bylo pravděpodobně roku 1794 na pozemku zakoupeném od hraběte Osteina. Jeho rozloha činí 1 223 metrů čtverečních.
V areálu se dochovalo přibližně 200 až 240 náhrobků. Přesný počet závisí na tom, který soupis vezmeme za základ. Také nejstarší čitelný kámen je uváděn s odlišným letopočtem: jeden přehled zmiňuje rok 1802, jiný 1804. Jisté je, že náhrobky dokládají pohřbívání už od počátku 19. století.
Hřbitov obklopuje kamenná zeď a součástí areálu je také márnice z roku 1908. Opravy a péče o místo včetně vztyčování povalených náhrobků probíhaly v novější době. Jde o pietní prostor, kde je namístě pohybovat se ohleduplně a s kameny nijak nemanipulovat.
Od Markvarce k Dačicím
Markvarec býval důležitým bodem židovského života v okolí. Stála tu synagoga, pravděpodobně postavená v letech 1784 až 1786. Její osud se lišil od osudu hřbitova: roku 1916 byla upravena pro výrobu betonové krytiny, ve dvacátých letech dvakrát vyhořela a její zbytky byly odstraněny v roce 1992.
Část židovských rodin se postupně přesunula do Dačic. Mezi těmi, které přišly z Markvarce, byly rodiny Freundových, Stukartových, Schulzových a Jelínkových. Zapojily se do obchodu, hostinské činnosti i textilního podnikání. Podnik Maxe Stukarta a jeho syna například zaměstnával přibližně 80 tkalců v okolních vesnicích.
Dačice přitom neměly vlastní synagogu ani samostatnou židovskou náboženskou obec. V roce 1880 zde žilo 61 lidí židovského vyznání a pohřební obřady se konaly mimo jiné právě v Markvarci. Hřbitov tak spojoval obyvatele vesnice s rodinami, které už svůj život budovaly ve městě.
Místo, které připomíná i zlom
Židovský život na Dačicku nezanikl odchodem posledních obyvatel Markvarce. Zásadní tragédii přinesla nacistická perzekuce. Podle dačického turistického přehledu bylo 19. května 1942 deportováno do Terezína 30 dačických Židů. Mezi lidmi s kořeny v regionu tak hřbitov připomíná nejen rodinné vazby a každodenní život, ale i komunitu, která byla násilně rozvrácena.
Lesní poloha dává místu zvláštní ticho, ale nejde jen o působivou zastávku na výletě. Náhrobky a zbytky areálu zachovávají stopu po lidech, jejichž domovy, obchody a náboženský život patřily k místní krajině. Hřbitov je památkově chráněný; přístup může být omezený a odborný katalog jej uvádí jako uzamčený. Před cestou je proto vhodné ověřit, zda je možné vstoupit, a počítat s tím, že návštěva nemusí být vždy přístupná.