Před pardubickým hlavním nádražím stojí muž, jehož práce pomohla změnit podobu města. Bronzová socha Jana Pernera připomíná železničního inženýra, který se podílel na vytyčení a stavbě trati přes Pardubice. Dnes kolem ní proudí cestující mířící na vlak, autobus nebo do města; samotné místo tak propojuje počátky železnice s rušným dopravním uzlem současnosti.
Socha v prostoru, který žije dopravou
Památník od akademického sochaře Jaroslava Brože stojí na náměstí Jana Pernera před hlavním nádražím. Osazen byl v roce 2017 a slavnostně odhalen 27. června téhož roku, v době rekonstrukce přednádraží a vzniku multimodálního dopravního uzlu. Jeho umístění není náhodné: připomínka železničního stavitele stojí přímo u místa, které dodnes zajišťuje spojení Pardubic s dalšími částmi země.
Sochu lze snadno zařadit do cesty městem, ať už člověk do Pardubic přijede vlakem, nebo od nádraží pokračuje dál. Kromě portrétu konkrétní osobnosti nabízí i příležitost všimnout si, jak dlouhá je zde železniční tradice. Nádražní prostor není jen místem přestupu. Je také připomínkou rozhodnutí a stavebních prací, které pomohly nasměrovat další vývoj města.
Trať, která přinesla nové možnosti
Jan Perner se narodil roku 1815 v Bratčicích u Čáslavi, nikoli v Pardubicích. K železnici se dostal po zkušenosti se stavbou tratě v Rusku. Od roku 1837 pracoval na železničních projektech v habsburské monarchii a prosazoval vedení spojení mezi Vídní a Prahou přes Polabí. Podílel se také na návrhu trasy z Prahy do Drážďan.
Trať z Olomouce do Prahy byla slavnostně otevřena 20. srpna 1845. Perner vedl stavební práce na úseku z Pardubic do Prahy, takže jeho jméno se s městem pojí nejen díky dnešnímu pomníku. Železnice znamenala rychlejší spojení s dalšími místy, ale její význam se projevil také v hospodářství. Do Pardubic přivážela suroviny a odvážela výrobky, což podpořilo vznik průmyslových podniků.
Prohlídka sochy tak může být dobrým začátkem krátkého zamyšlení nad tím, co železnice znamenala pro region. Významná dopravní trasa nebyla pouze technickou stavbou: umožnila pohyb lidí i zboží a přispěla k proměně města. Pardubice se postupně stávaly místem, jehož rozvoj byl úzce spjatý s dopravní dostupností.
Pardubice jako poslední domov
Osobní spojení Jana Pernera s Pardubicemi je silnější, než by napovídalo samotné místo narození. Jeho rodiče zde žili a Perner zemřel v jejich domě, v rodičovském mlýně. Město se tak stalo nejen důležitým bodem na železniční trase, na jejíž stavbě pracoval, ale také místem jeho posledního domova.
Jeho život skončil krátce po otevření trati. Dne 9. září 1845, po výjezdu z choceňského tunelu, stál na posledním schůdku jedoucího vagonu a hlavou a ramenem narazil do návěstního sloupku. Zranění následující den podlehl v Pardubicích. Bylo mu třicet let. Tragická událost uzavřela kariéru, během níž se významně podílel na rozvoji železnice v českých zemích.
Zastavení při cestě přes Pardubice
Socha na náměstí Jana Pernera je přístupná venku před hlavním nádražím a nevyžaduje zvláštní plánování. Při běžném přestupu lze na chvíli zpomalit a spojit jméno na podstavci s příběhem města i tratě, která ovlivnila jeho další růst. Právě v tom spočívá síla tohoto nenápadného zastavení: připomíná člověka, jehož profesní stopa je spojená s Pardubicemi, přestože se zde nenarodil.