Janův hrad působí jako dávná pevnost, kterou po staletí rozežíral čas. Má obvodové zdi, nárožní věže, ochozy, střílny i schodiště vytvořená tak, aby podporovala iluzi skutečné středověké zříceniny. Ve skutečnosti ale nikdy nebyl hradem ani ruinou. Od začátku šlo o obyvatelný lovecký zámeček a myslivnu, vybudovanou pro reprezentaci i praktické zázemí šlechtických honů.
Ruina podle romantického vkusu
Stavba vznikala v letech 1801 až 1808 podle návrhu Josepha, respektive Josefa Hardtmutha. Její vybudování zahájil kníže Alois I. Josef z Lichtenštejna, po jeho smrti v roce 1805 pokračoval jeho mladší bratr Jan I. Josef. Právě po něm získal objekt své jméno.
Hardtmuth navrhl čtvercové nádvoří obklopené zdmi a čtyřmi věžemi. Každá z nich má jiný půdorys: jižní je kruhová, severní obdélná a východní se západní mají polygonální podobu. Neobvyklá kombinace dodává Janohradu malebnou nepravidelnost, která je pro romantické stavby typická.
Architekt se nezaměřil pouze na celkový dojem. K iluzi hradu přispívají také pravotočivá schodiště, prevéty, střílny nebo hrubě opracované kamenné kvádry. Ostění a další prvky doplňuje pískovec. Protože stavba stojí v lužním lese na nestabilním podloží, muselo být místo předem zpevněno dřevěnými trámy. Část kamene pocházela z Pálavy a z nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko.
Místo pro lovecké dny a hostiny
Janohrad vyrostl u lovecké obory v meandru Staré Dyje. Řeka jej ze tří stran obtéká a okolní lužní krajina dodnes vytváří působivý rámec celé stavby. Pro Lichtenštejny však místo nebylo jen romantickou kulisou. Sloužilo jako shromaždiště panstva před lovem, dějiště posledních lečí, hostin a vyhlašování krále honu. V objektu zároveň bydlel knížecí hajný.
V prvním patře se nachází velký Rytířský sál, dva dámské reprezentační salonky a menší odpočinkové salonky ve věžích. Jednotlivé prostory propojují ochozy. Jižní věž má ještě druhé patro s balkonem a nejvyšší část stavby slouží jako vyhlídka. Návštěvník tak neprochází rozsáhlým zámeckým interiérem, ale především souborem několika promyšlených prostor, které společně vyprávějí o životě šlechty na loveckém výjezdu.
Jeden z obrazů Lednicko-valtické krajiny
Janův hrad je součástí Lednicko-valtického areálu, kulturní krajiny zapsané na seznamu UNESCO v roce 1996. Lichtenštejnové zde po generace vytvářeli rozsáhlou kompozici cest, průhledů, vodních ploch, parků a menších staveb – takzvaných saletů. Janohrad v ní představuje výraznou romantickou a zároveň účelovou stavbu.
Od lednického zámku je vzdálen několik kilometrů, podle zvoleného výchozího bodu a trasy. Výlet k němu lze spojit se zámeckým parkem, Minaretem, Loveckým zámečkem a dalšími místy areálu. K Janohradu vedou pěší i cyklistické cesty; například zelená turistická trasa míří z Břeclavi přes Kančí oboru a Janův hrad do Lednice. V sezoně může být možné využít také lodní dopravu nebo kočár, jejich aktuální provoz je však nutné ověřit.
Co čekat při návštěvě
Prohlídkový okruh vede prvním patrem přes Rytířský sál, dámské salonky, věžní prostory a ochozy. Trvá přibližně 25 minut a kapacita jedné prohlídky je omezená, proto se skupinám doporučuje rezervace. Jednotliví návštěvníci ji podle aktuálních informací obvykle nepotřebují.
Otevírací doba je sezonní a v průběhu roku se mění. Před cestou je proto dobré ověřit aktuální termíny přímo u správce památky. Janův hrad dnes spravuje Národní památkový ústav. Největší smysl má návštěva v kombinaci s procházkou nebo cyklovýletem: teprve v okolní krajině vynikne, jak přesně byl Janohrad zasazen do systému lichtenštejnských cest, vodních ramen a romantických staveb.