Panovník, který se místo slavnostního průvodu zastaví na poli a vezme do rukou pluh, je obraz, jenž se snadno zapamatuje. Právě takové setkání připomíná pomník ve Slavíkovicích, dnešní místní části Rousínova. Podle místního historického podání se tu 19. srpna 1769 císař Josef II. zastavil při cestě z Brna do vojenského tábora v Olšanech u Olomouce a vyoral brázdu přes pole Ondřeje Trnky.
Příběh má výrazný symbolický rozměr: císař se na chvíli ocitl v roli člověka, který obdělává půdu. Podrobnosti setkání je ale namístě vnímat jako místní vyprávění, nikoli jako jistě doloženou scénu z panovníkova života. Jeho stopa je dnes patrná především v řadě památníků, které na místě postupně vznikaly a zanikaly.
Pět podob jedné památky
První pomník nechal postavit už roku 1770 držitel Slavíkovic, kníže Josef Václav Liechtenstein. Byl to čtyřhranný kamenný sloup vysoký přibližně dva a půl metru. Obec následně pořídila vlastní památník z pískovce, který připomínal zvětšený hraničník. Podle městského přehledu byl roku 1788 přeražen.
Třetí podoba vznikla z podnětu moravských stavů. Stavba začala roku 1804 a dokončena byla po pěti letech. Přibližně sedmnáct metrů vysoký pomník patřil k výrazným dominantám místa, dlouho však nevydržel – podle městských údajů stál zhruba dvě desetiletí.
Čtvrtý památník, dokončený roku 1836, měl podobu asi šest a půl metru vysokého litinového obelisku. Právě k němu patřila reliéfní deska s obrazem orajícího Josefa II. Ta se dochovala, přestože samotný obelisk později zmizel. Městský přehled uvádí, že desku našli ve sklepě pod uhlím a Rousínov nechal zhotovit její repliku. Předlohou reliéfu byl dřevěný model, který dnes uchovává Moravská galerie v Brně.
Od obelisku k dnešnímu kameni
Čtvrtý pomník byl povalen v roce 1920. Zprávy se ovšem rozcházejí v přesném datu i v tom, kdo za jeho odstraněním stál: městský přehled událost připisuje legionářům a uvádí 17. listopad, jiný místní historický text zmiňuje 19. listopad a neznámé pachatele. Jisté je, že litinový obelisk se nedochoval a jeho reliéfní deska se stala důležitým spojovacím článkem mezi někdejší a současnou podobou památky.
Pátý pomník odhalili roku 1995. Tvoří jej kámen s replikou desky zobrazující císaře při orbě. Je ze všech pěti nejmenší, ale jeho podoba navazuje na nejvýraznější výtvarný prvek předchozího obelisku. Na jednom místě tak lze sledovat nejen připomínku události, ale také proměny toho, jak ji různé generace chtěly uchovat.
Zastavení při cestě Rousínovem
Pomník stojí ve Slavíkovicích při silnici I. třídy na výjezdu z Rousínova směrem na Brno, nedaleko železničního nádraží. Přístup vede krátce podél silnice bez chodníku, proto je třeba dbát opatrnosti. Město popisuje také přibližně dvoukilometrovou vycházku po Slavíkovicích, která začíná i končí u bývalé školy; i na ní je část trasy vedena po silnici bez chodníku.
Návštěva pomníku je krátkým zastavením, které nabízí víc než pohled na kámen u silnice. Pět po sobě jdoucích památníků vypráví o tom, jak se místní událost proměnila v trvalou součást paměti Slavíkovic. A reliéf panovníka za pluhem dává příběhu konkrétní podobu, i když jeho historické podrobnosti zůstávají především součástí místního podání.