Kytínského návštěvníka tu vítá malý školák. Dřevěný Kája Mařík s rošťáckým výrazem stojí u hřbitova, na východním okraji obce, a připomíná literární postavu spojenou s tímto krajem. Není to jen samostatná plastika u cesty: patří mezi zastavení trasy, která představuje dřevěné sochy rozeseté po Kytíně.
Školák, který patří do zdejšího kraje
Volba Káji Maříka jako motivu nebyla náhodná. Obec ho spojuje s příběhem malého školáka zasazeným do zdejšího kraje. Socha tak funguje jako drobný orientační bod i připomínka literárního světa, který má k místní krajině blízko.
Autorkou je Jitka Kůsová. Pro dubovou sochu si jako předlohu vzala fotografii svého bratra. Výsledkem není slavnostní ani strnulá postava: její výraz má návštěvníky Kytína přivítat spíš jako nezbedný kluk, který právě vyhlíží, kdo přijde po cestě.
Socha vznikala přímo v obci
Kája Mařík byl vyřezán v létě 2014 při obecním sochařském sympoziu. Na návsi tehdy vznikalo šest děl inspirovaných historií a okolím Kytína. Práce probíhala přímo před lidmi, kteří mohli sledovat, jak se z dřevěných kmenů postupně stávají postavy a další sochy.
Právě tento způsob vzniku dává dílům další rozměr. Nejde pouze o hotové objekty rozmístěné v obci, ale také o výsledek společné události, kterou mohli místní i návštěvníci zažít na vlastní oči. Sochy se pak staly součástí místní trasy a Kája jedním z jejích snadno zapamatovatelných zastavení.
Zastávka na cestě za kytínskými sochami
Obecní mapa řadí Káju Maříka mezi šest míst na trase Putování za kytínskými sochami. Celý okruh měří přibližně 4,5 kilometru a jeho projití zabere zhruba hodinu. Je to nenáročný způsob, jak spojit procházku obcí s hledáním dřevěných děl, která se vztahují k jejímu okolí.
Sochu hledejte na východě Kytína u cesty Ke Kapli; orientačním bodem je také místní hřbitov a silnice směrem na Mníšek pod Brdy. Přesná poloha se v různých popisech uvádí mírně odlišně, proto se při hledání vyplatí řídit aktuální mapou trasy.
Kája, který není jen jeden
Jitka Kůsová vytvořila později také další sochu Káji Maříka v Mníšku pod Brdy. Kytínská plastika je však samostatným dílem, vzniklým při zdejším sympoziu a zasazeným do místní trasy. Při výletě tak stojí za to vnímat ji především v jejím kytínském kontextu: jako dřevěné přivítání u cesty a jednu z postav, které propojují obec s její krajinou a příběhy.