První písemná zmínka o Kalingerově mlýně pochází z roku 1415. Neznamená to ale, že dnešní budova stojí v podobě, jakou měla ve středověku: odborný průzkum v dochovaném zdivu středověké stavební pozůstatky nerozpoznal. Mlýn je tak zajímavý právě rozdílem mezi dlouhou historií místa a tím, co lze skutečně doložit na dochované architektuře.
Středověká zmínka, barokní podoba
Další písemné zprávy o mlýně pocházejí ze 16. století. Je možné, že některá zemní nebo vodní díla v okolí jsou starší než dochované budovy, jejich původ však nelze z dostupných poznatků bezpečně určit. Také zánik mlýna během třicetileté války se uvádí pouze jako pravděpodobná možnost, nikoli jako jistá událost.
Podstatnou část dnešního stavebního vývoje tvoří dvě barokní fáze. Starší obnova se klade přibližně k roku 1730, výraznější přestavba pak do 50. let 18. století. Průzkum při určování jednotlivých etap spojil pozorování zdiva s dendrochronologickým datováním dřeva. Právě takové postupy pomáhají odlišit stáří stavby jako místa od stáří jejích konkrétních konstrukcí.
Proměna za mlynáře Kalingera
V polovině 18. století koupil mlýn od vrchnosti mlynář Jan Kalinger a nechal jej výrazně přestavět. Rok 1752, vyznačený na bráně, se v místním přehledu vztahuje k této stavební proměně. Nejde tedy o doklad, že celý areál vznikl právě v jednom roce, ale o orientační bod pro jeho barokní podobu.
Při úpravách byl ke starší budově připojen trakt se schodištěm, nově se řešilo přízemí a pod obytnou částí vznikl sklep. Výsledkem bylo propojení obytného zázemí s velkou mlýnicí. Průzkum datuje do přibližně stejné doby také dochovanou dubovou mlýnskou hranici. Je to jeden z příkladů, jak se technické vybavení a obytná část skládaly do jednoho provozního celku.
Areál, nejen samotná mlýnice
Hodnota Kalingerova mlýna nespočívá pouze v hlavní budově. Dochovaný soubor zahrnuje mlýn s obytnou budovou, špýchar, ohradní zeď a vstupní bránu. Celek připomíná hospodářský dvůr, v němž se jednotlivé stavby doplňovaly a vymezovaly prostor provozu. Brána s datací 1752 je zároveň výrazným orientačním prvkem areálu.
Mlýn se v různých dobách označoval několika jmény: vedle Kalingerova či Kalingrovského také jako Kallinger Mühle, Kučerovský, Podrybnický, Větší, Dolejší nebo Čtrnáctých. Proměnlivá pojmenování odrážejí místní dějiny i střídání vlastníků a uživatelů. Liší se také jeho místní zařazení: odborný stavebně-historický průzkum jej umísťuje na severní okraj katastru Středokluk, zatímco obecní přehled Číčovic jej uvádí mezi památkami Velkých Číčovic. Pro administrativní lokalizaci je proto vhodné vycházet ze Středokluk.
Co čekat při návštěvě
Kalingerův mlýn je uváděn jako památkově chráněný, jeho areál však podle turistického přehledu není přístupný. Návštěvu je proto třeba plánovat pouze jako případné pozorování z veřejně přístupného místa a nevstupovat na soukromý pozemek. Konkrétní veřejné vyhlídkové místo ani přístupovou trasu se nepodařilo potvrdit.
Pokud se při cestě podaří mlýn zahlédnout zvenčí, stojí za pozornost zejména vztah hlavní budovy, hospodářských objektů, zdi a brány. Za jejich současnou podobou je několik stavebních etap, které se nedají jednoduše shrnout jediným letopočtem. Kalingerův mlýn tak nabízí pohled na technickou památku jako na vyvíjející se celek, nikoli jen na jednu starou budovu.