Na první pohled může Kamenná bába u Bezděkova působit jako pozůstatek dávného kultovního místa. Výrazná tvář vytesaná do kamene stojí na pahorku nad Velkým bezděkovským rybníkem, stranou běžného ruchu, a její povrch už pokrývají lišejníky. Ve skutečnosti jde o novodobé dílo. Socha vznikla v roce 1986, tedy v době, kdy o pravěkém původu nemůže být řeč.
Alžběta z osmitunového balvanu
Autorem Kamenné báby je Jiří Šulc. V okolí vyhledal vhodný žulový balvan, který měl vážit přibližně osm tun, a postupně jej opracoval do podoby ženské tváře. Hotová socha měří necelé tři metry. Na své místo nad rybníkem se nedostala snadno – podle místních údajů při jejím usazení 10. října 1986 pomáhaly dva traktory a jeřáb.
Šulc dal dílu jméno Alžběta. Mezi lidmi se však ujalo prostší označení Kamenná bába nebo jednoduše Bába. Stylizovaný obličej má nápadně velké oči a široký úsměv. Právě spojení těchto rysů s osamělým umístěním v krajině dodává soše osobitý výraz. Není to uhlazená parková plastika, ale surové dílo, které se postupně stalo přirozenou součástí okolí.
Menhir jen podle vzhledu
Kamenná bába bývá někdy označována jako menhir. Toto pojmenování ale vychází spíše z lidového nebo turistického vnímání místa. Dostupné podklady obce Hradiště ji popisují jako současnou kamennou sochu, nikoli jako pravěký kámen. Její zdánlivé stáří vytváří především materiál, poloha a počasí. Žula zarůstá lišejníky a obličej se v měnícím světle pokaždé tváří trochu jinak.
Právě tento kontrast je na místě nejzajímavější. Návštěvník se dívá na dílo staré několik desetiletí, které však svou podobou navazuje na představu dávných kamenných postav a přírodních kultovních míst. Kamenná bába tak není archeologickou památkou, ale dobře ukazuje, jak může novodobý zásah postupně získat vlastní atmosféru a místní význam.
Pověst o ochraně matek
S postavou se spojuje také vyprávění o starší ženské soše, která měla stát u slovanského hradiště poblíž Strakonic. Podle tradované pověsti se k ní chodily těhotné ženy modlit za šťastný porod a ochranu dítěte. Právě tento příběh měl být jednou z inspirací pro vznik Kamenné báby.
Je však dobré brát jej jako pověst, nikoli jako spolehlivě doloženou historickou událost. Nejasný je i osud údajné předlohy a tvrzení, že ji později nechala zničit církev. Síla vyprávění přesto nespočívá jen v jeho historické ověřitelnosti. Pomáhá vysvětlit, proč má socha ženskou podobu a proč se kolem ní vytvořil zvláštní ochranný a plodivý symbolismus.
Výlet k rybníku v krajině Pošumaví
Kamenná bába stojí u Bezděkova u Kasejovic, který není samostatnou obcí Bezděkov ani obcí u Klatov. Jde o část obce Hradiště v okrese Plzeň-jih. Okolí tvoří mírně zvlněná krajina jižního Plzeňska s rybníky, menšími lesy a polními cestami. Samotná socha je umístěna na pahorku nad hrází Velkého bezděkovského rybníka, takže její návštěvu lze spojit s procházkou podél vody a okolní krajinou.
K místu podle dostupných turistických informací vede žlutá turistická značka a z Bezděkova je to přibližně necelé dva kilometry. Přesná délka závisí na zvolené trase a její stav se může měnit. Protože jde o volně přístupný objekt v krajině, není zde pokladna ani návštěvní doba. Hodí se pevná obuv, zvláště po dešti, v zimě nebo při cestě po lesních a polních úsecích. Terén navíc nemusí být vhodný pro každého.
Místo pro setkávání
Socha se časem nestala jen cílem jednotlivých výletníků. Podle místních turistických informací se u ní konaly svatby, dětské hry, pohádkový les a další komunitní akce. V okolí bývá uváděn také turistický přístřešek a geocachingová keška, jejichž aktuální stav je ale před cestou vhodné ověřit.
Kamenná bába je tak malou, ale výraznou kuriozitou Pošumaví. Nabízí příběh o člověku, který dokázal přeměnit těžký žulový balvan v rozpoznatelnou tvář, i ukázku toho, jak se současné umění může spojit s místní tradicí. Stačí vystoupat nad rybník a nechat na sebe působit místo, kde se skutečný rok vzniku sochy setkává s atmosférou dávné legendy.