Smrk rostoucí přímo uvnitř zříceniny dnes návštěvníka zaujme možná dřív než samotné obvodové zdi. Na Malém Blaníku, nedaleko Louňovic pod Blaníkem, se příroda postupně ujala prostoru, který kdysi patřil kapli svaté Máří Magdalény. Zůstaly z něj kamenné a cihlové zdi a také příběh poutního místa, jehož minulost je starší než dochovaná stavba.
Poutě doložené už v 16. století
Písemná zpráva z roku 1543 zmiňuje poutnici, která mířila na Blaník ke svaté Máří Magdaléně. Je to důležitý doklad zdejší poutní úcty, nelze z něj však bezpečně určit, kde přesně tehdy stála kaple ani jak vypadala. Tradice poutí je doložená jistěji než stavební počátky konkrétní svatyně.
Podrobnější obraz nabízí zpráva načeradského děkana z roku 1676. Popisuje kapli zasvěcenou světici, mše a procesí přicházející z Louňovic, která se konala na její svátek 22. července. U kaple tehdy pobýval také poustevník Petr Havlovič z Krakova. Malý Blaník tak nebyl jen místem krátké návštěvy, ale součástí náboženského života okolních obcí.
O necelých dvacet let později, v roce 1695, zachytila faráře relace i vybavení kaple. Patřil k němu ornát, stříbrný koflíček a antipendium, tedy ozdobná textilie před oltářem. Zpráva zmiňuje rovněž malé varhany s jazýčkovými píšťalami a olověnými závažími u měchů. I několik stručných položek tak připomíná, že svatyně sloužila pravidelným bohoslužbám.
Barokní stavba s místem pro poustevníka
Zřícenina, kterou lze na Malém Blaníku spatřit dnes, pochází z mladší stavební etapy. Kolem roku 1753 nechal novou kapli zřídit arcibiskup Ferdinand hrabě Khünburg. Její půdorys tvořil protáhlý osmiúhelník; u severovýchodní zdi se nacházela sakristie. Podle obecního historického přehledu byla nad sakristií oratoř a pod ní prostor určený poustevníkovi.
Část půdorysu i obvodové zdi zůstaly čitelné dodnes, přestože se ze stavby zachovala jen zřícenina. Osmiúhelníkový tvar připomíná někdejší architektonické řešení, zatímco nepravidelné zdivo a strom uvnitř ukazují, jak dlouho je místo bez střechy vystavené lesu a počasí. Právě spojení sakrální stavby s okolní přírodou dává návštěvě osobitou atmosféru.
Od zrušení kaple k návratu poutí
Kaple byla zrušena v roce 1783 v souvislosti s josefínskými opatřeními. Její zvon byl přenesen do Louňovic. Podle obecních údajů už roku 1812 stavba neměla střechu ani strop, a její původní využití tak bylo dávno minulostí. Z někdejšího poutního místa se postupně stala opuštěná ruina.
Poutní tradice však nezanikla navždy. V roce 1887 byly poutě obnoveny a k zřícenině přibyl dřevěný přístřešek s výklenkem a sochou svaté Máří Magdalény. Její zhotovení zadal kardinál František Schönborn řezbáři Eduardu Veselému. Socha se podle obecních informací dnes nachází v kostele v Louňovicích, takže část historie Malého Blaníku můžeme najít i mimo les.
Lesní zastávka pod Velkým Blaníkem
Malý Blaník je zajímavým cílem pro ty, kdo chtějí vedle známějšího Velkého Blaníku poznat i méně nápadnou stopu zdejší historie. Zřícenina nemá běžnou poštovní adresu; jako východisko k návštěvě obec uvádí parkoviště pod Velkým Blaníkem. Jde o lesní lokalitu, proto je dobré počítat s cestou přírodním prostředím a před výpravou si ověřit aktuální stav přístupu.
Obecní zpravodaj v roce 2021 informoval o opravách zříceniny kvůli bezpečnosti návštěvníků. Tento starší údaj sám o sobě nevypovídá o dnešním stavu prací ani případných omezeních. Na místě proto respektujte případná upozornění a do narušeného zdiva nevstupujte. Kaple svaté Máří Magdalény zůstává především tichou připomínkou toho, jak se poutní krajina proměňuje: od procesí a poustevníka přes opuštění až po dnešní setkání historie s lesem.