Košíkov nepatří ke zříceninám, které návštěvníka přivítají vysokými zdmi nebo zachovanou věží. Jeho hlavní půvab je méně nápadný: středověký hrad tu člověk odhaluje postupně, v obrysech příkopů, v prudkých terénních hranách a v útržcích zdiva ukrytých mezi stromy. Zřícenina známá také jako Štymperk leží jižně od Drahonína na krátkém ostrohu nad soutokem Hadůvky s Bobrůvkou, v úseku, který se v regionu označuje také jako Loučka.
Mohutná věž nad údolím
Jádrem hradu byla výrazná hranolová obytná věž o rozměrech přibližně 15 × 11,5 metru. V jejím přízemí se nacházely tři úzké místnosti. K věži přiléhala hradba, která vymezovala malé nádvoří. Na jihovýchodě pak hradní jádro doplňovala níže položená provozní a hospodářská část. Ta byla z velké části dřevěná a hliněná, takže po ní dnes v terénu mnoho viditelného nezůstalo.
Opevnění využívalo přirozený tvar ostrohu i uměle vytvořené překážky. Severovýchodní stranu chránil šíjový příkop široký přibližně osm až čtrnáct metrů, který obíhal také boky hradu. Poměrně dobře se dochoval severozápadní val; část jeho vnější stěny, takzvané kontraskarp y, tvoří nasucho kladené kameny. I bez zachovaných staveb tak lze při pozorném průchodu rekonstruovat, kde hrad stál, kudy vedla jeho obrana a jak malý byl prostor vlastního nádvoří.
Příběh z kusých zpráv
Košíkov vznikl patrně ve druhé polovině 14. století a fungoval nejpozději do závěru 15. století. Obecní historický výklad jeho založení spojuje s rozpadem rozsáhlého dominia Bohuslava z Mitrova někdy po roce 1360. Přesnější obraz dějin však komplikuje nedostatek písemných zpráv a také drobné rozdíly mezi jednotlivými historickými přehledy.
Bezpečně lze říci, že hrad je písemně doložen ve 20. a 30. letech 15. století. V pramenech se objevují Pernštejnové i Vojny z Litavy; jako prvního doloženého držitele uvádí památkový popis Mikuláše Člupka v letech 1429 až 1430, zatímco obecní údaje zmiňují Jana z Pernštejna od roku 1427. Roku 1482 se Košíkov uvádí jako pustý. Jeho zánik bývá spojován s válečnými konflikty druhé poloviny 15. století, zejména s česko-uherskými válkami, přesný okamžik zániku ale znám není.
Součást hradní krajiny u Bobrůvky
Košíkov nestál v krajině osamoceně. Údolí Bobrůvky a Loučky lemují pozůstatky dalších středověkých sídel, mezi nimi Víckov a Rýsov. Košíkov tak lze vnímat jako součást širší hradní krajiny, v níž menší pevnosti pravděpodobně souvisely s kontrolou cest vedoucích údolím z Moravy směrem do Čech. Takový výklad dává smysl i vzhledem k poloze ostrohu, nejde však o zcela prokázanou funkci hradu.
Z místa se mohl otevírat výhled k okolním hradům, dnes je ale krajina z větší části skrytá v lesním porostu. Právě spojení archeologických stop s přírodním prostředím je na Košíkově nejzajímavější. Hrad tu není izolovanou památkou, ale součástí údolí, cest, svahů a vodních toků, které jeho polohu pomáhají vysvětlit.
Výlet pro pozorné návštěvníky
Zřícenina je volně přístupná a nejde o běžně provozovaný hrad s pokladnou nebo pravidelnými prohlídkami. Přístup bývá uváděn po zelené turistické trase z Drahonína, současný stav značení je však vhodné před cestou ověřit v aktuální mapě. K lokalitě může vést také trasa údolím Bobrůvky či Loučky, přičemž odbočka ke hradu nemusí být v terénu výrazná. Z údolí se jde pěšinou do poměrně příkrého svahu.
Na výpravu se hodí pevná obuv a offline mapa. Příkopy i valy mohou v lese snadno uniknout pozornosti a terén v okolí ostrohu je místy strmý. Výlet lze spojit s návštěvou zříceniny Víckov, lokality Rýsova nebo Šafránkova mlýna. Náročnější variantou je pokračování k Trenckově rokli.
Košíkov je kulturní památkou a zároveň archeologicky cenným místem. Jeho hodnota nespočívá v monumentálních zdech, ale v možnosti číst téměř zaniklý hrad přímo z krajiny. Každý val a příkop tu připomíná, že pod lesním povrchem stále čekají další poznatky, které by mohl v budoucnu přinést podrobnější archeologický výzkum.