Kostel sv. Mikuláše už nestál, když se začala napouštět Orlická přehrada. Přesto je s ní jeho osud spojený: voda ve 20. století zaplavila místo, kde se kdysi rozkládalo podhradní městečko Zvíkova. Středověký kostel tak zmizel ze zdejší krajiny dvakrát – nejprve opuštěním a zbořením, později zatopením svého někdejšího působiště.
Kostel nad řekou a pod hradem
Podhradí leželo na svahu k Otavě, nedaleko jejího soutoku s Vltavou. Kostel stál v jeho severní části na vyvýšeném místě, takže převyšoval okolní zástavbu. Samotné městečko měřilo přibližně 350 na 110 metrů a pravděpodobně souviselo s vnějším opevněním hradu Zvíkov. Nešlo tedy jen o několik domů pod hradem, ale o sídlo navázané na jeho provoz i ochranu.
Kostel sv. Mikuláše vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Měl obdélnou loď a pětiboký závěr. Kolem něj se rozprostíral hřbitov, ohrazený vysokou zdí. V této podobě byl kostel důležitým bodem každodenního života podhradí – místem bohoslužeb i posledního rozloučení se zdejšími obyvateli.
Fresky a poslední pohřeb
Interiér zdobily nástěnné malby, které se podle dochovaných vyobrazení podobaly freskám v hradní kapli. Pocházet mohly ze 14. nebo 15. století. Mezi postavami byl rozpoznán sv. Jakub Menší; malby tak naznačují, že kostel nebyl jen prostou stavbou pro malé sídlo, ale měl také výtvarně zajímavou výzdobu.
Poslední doložený pohřeb se zde konal 31. března 1826. Do hřbitovní půdy tehdy uložili Jana Červenku, podruha ze Zvíkovského Podhradí. Kostel přestal sloužit o několik let později, ale přesná chronologie jeho konce není zcela jednotná. Obec uvádí, že byl uzavřen roku 1829 a brzy poté zbořen; akademická práce klade jeho zboření do roku 1833. Jisté je, že k fyzickému zániku došlo dávno před stavbou přehrady.
Zvon jako památka na zaniklé podhradí
Jednou z hmatatelných připomínek kostela je zvon spojovaný s podhradním kostelíkem. Nalezen byl roku 1946 a odborníci jej datovali přibližně do poloviny 14. století. Kvůli jeho stáří nedoporučili další používání, a zvon se tak změnil z hudebního nástroje v historický doklad. Dnes je vystaven na hradě Zvíkov, kde může návštěvníkům přiblížit svět, který pod dnešní hladinou už není vidět.
Orlická nádrž zatopila celé původní podhradí na počátku 60. let 20. století. V místě někdejšího sídla vystoupila hladina podle obce až o 30 metrů. Dnešní Zvíkovské Podhradí proto nelze zaměňovat s tím středověkým: kostel nestál v současné zástavbě, ale na svahu pod hradem, který je nyní zaplavený.
Když hladina ustoupí
Příběh zaniklého sídla se občas znovu připomene při mimořádně nízké hladině Orlíku. V roce 2020, kdy voda klesla o více než šest metrů, archeologové dokumentovali části podhradního městečka a středověkého opevnění. Objevili také doklady staršího osídlení, mimo jiné keramiku z pozdní doby bronzové a laténské. Tento průzkum však nepotvrzuje, že tehdy byly odkryty přímo základy kostela.
Samotné místo kostela dnes není běžně přístupnou památkou na suchu a případné odhalení pozůstatků závisí na mimořádném poklesu hladiny. Při návštěvě Zvíkova lze jeho příběh spojit s prohlídkou hradu, kde je vystaven zvon připomínající podhradní kostel. V krajině kolem soutoku Vltavy a Otavy tak vedle výrazné hradní siluety zůstává i méně viditelná stopa někdejšího městečka – příběh místa, které zmizelo dříve, než ho definitivně překryla voda.