Gregor Johann Mendel, později proslulý jako zakladatel genetiky, strávil ve školním roce 1833/34 čas také v Lipníku nad Bečvou. Navštěvoval zdejší piaristickou školu. Je to krátká, ale zajímavá epizoda v příběhu místa, které mělo po staletí mnohem širší význam než jen jako klášterní budova: působila tu škola i noviciát připravující budoucí členy řádu a učitele.
Bývalou piaristickou kolej najdete v Bratrské ulici, v sousedství kostela sv. Františka Serafínského a někdejšího zámku. Její zažitý název „piaristický klášter“ může trochu mást. Piaristé tu nežili pouze řeholním životem, ale věnovali se také vzdělávání. A právě školní minulost dává areálu zvláštní místo v dějinách Lipníka.
Od bratrského sboru k piaristické koleji
Počátky piaristického působení v Lipníku sahají do roku 1634. Kolej se školami a řádovým noviciátem založil kardinál František z Ditrichštejna. První skupina deseti piaristů dorazila do města 31. října téhož roku.
Noví příchozí se usadili v prostorách, které předtím patřily Jednotě bratrské. Její opuštěný dům upravili pro potřeby koleje a někdejší sbor začali využívat jako kostel sv. Františka Serafínského. Provoz i počet lidí brzy překonaly možnosti původních prostor, a tak následovala v letech 1637 až 1641 přestavba. V jediném areálu se tak vrství několik kapitol místních dějin: bratrská minulost, katolická obnova i rozvoj školství.
Škola, která přitahovala studenty zdaleka
Lipnická kolej nebyla jen místem výuky pro děti z okolí. Důležitou roli tu měl noviciát a příprava budoucích učitelů. Kandidáti do piaristického řádu přicházeli z Moravy, Slezska, Čech i z rakouských a německých zemí. Lipník tak byl součástí širší sítě vzdělávání, která přesahovala hranice regionu.
Mendelova školní epizoda do tohoto příběhu patří, je však dobré ji chápat přesně. V Lipníku byl žákem piaristické školy ve školním roce 1833/34. Jeho pozdější vědecká práce se s místem přímo nespojuje a není důvod předpokládat, že zde prováděl výzkum. Zajímavost spočívá v tom, že budoucí významná osobnost prošla lavicemi školy, která byla součástí dlouhodobého vzdělávacího zázemí města.
Dvě nádvoří a erb zakladatele
Areál je možné číst i zvenčí. Kolej má uzavřenou dispozici kolem dvou nádvoří. Jednopatrový komplex tvoří čtyři křídla a příčné křídlo uprostřed. Do průčelí jsou zasazeny tři portály; prostřední zdobí erb Ditrichštejnů, připomínka kardinála, který založení koleje podpořil.
Podoba stavby prozrazuje její původní účel: nešlo o jednotlivou reprezentativní budovu, ale o rozsáhlé zázemí pro komunitu, výuku a každodenní provoz. Historické detaily se dochovaly také uvnitř. V někdejším refektáři v jižním křídle se nachází čtyři pole křížové klenby opřená o střední pilíř a štuková výzdoba. Interiér ale nemusí být běžně přístupný, a proto je vhodné před návštěvou ověřit aktuální možnosti vstupu.
Piaristé odešli, příběh zůstal
Piaristé působili v Lipníku až do roku 1884. Jejich odchod uzavřel dlouhou etapu, během níž město hostilo školu, noviciát i přípravu učitelů. Dnes bývalá kolej připomíná, že dějiny vzdělávání se neodehrávaly jen ve velkých univerzitních centrech. I menší město mohlo být důležitým bodem v síti institucí, které formovaly budoucí generace.
Při procházce kolem areálu v Bratrské ulici stojí za to všímat si nejen jeho barokního průčelí, ale i vztahu k sousednímu kostelu a někdejšímu zámku. V Lipníku se na malém prostoru setkává několik vrstev minulosti – od Jednoty bratrské přes piaristy až po školní léta mladého Mendela.