Jen málokterý český zámek působí tak výrazně už zvenčí. Litomyšlský zámek obepínají arkády a jeho fasády zdobí přibližně 8000 psaníčkových sgrafit. Mezi pravidelnými ornamenty se objevují také figurální výjevy se starozákonními a antickými náměty nebo bitevními scénami. Celek je natolik mimořádný, že byl zámek s areálem v roce 1999 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Renesanční sídlo podle italského vzoru
Stavba reprezentativního sídla Vratislava z Pernštejna začala položením základního kamene v roce 1568 a dokončena byla roku 1581. Návrh připravil italský architekt Giovanni Battista Aostalli de Sala. Výsledkem je arkádový zámek, jehož architektonický typ se zrodil v Itálii a v českých zemích získal vlastní podobu.
Právě spojení italské inspirace se středoevropským prostředím patří k důvodům, proč UNESCO považuje Litomyšl za památku mimořádné hodnoty. Zámek přitom není jen působivou kulisou na okraji historického centra. V jeho zdech se dodnes čtou proměny šlechtického sídla od Pernštejnů přes Trauttmansdorffy a Valdštejny až po rod Thurn-Taxisů.
Příběhy vyryté do omítky
Sgrafitová výzdoba není pouhým dekorativním doplňkem. Psaníčkový vzor pokrývá velkou část zámeckého pláště, zatímco figurální sgrafita přinášejí výjevy, které vybízejí k podrobnějšímu prohlížení. Na jednom z nich se objevuje jméno Šimona Vlacha, člena skupiny italských zedníků a kameníků podílejících se na stavební výzdobě. Jeho jméno však nelze bez dalšího výzkumu chápat jako doklad autorství celého souboru.
Význam sgrafit podtrhl také rozsáhlý odborný průzkum Národního památkového ústavu. Ten se věnoval jejich dokumentaci, ikonografii, stavu omítek i starším restaurátorským zásahům. Na obnově ve druhé polovině 20. století se podíleli například Václav Boštík, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský a Olbram Zoubek. Dnešní péče proto neznamená jen návrat k původnímu vzhledu, ale také uchování vrstev, které na fasádách zanechaly předchozí generace.
Divadlo, kde zůstaly kulisy na svém místě
Jedním z nejcennějších překvapení se ukrývá v přízemí. Barokní zámecké divadlo vzniklo z iniciativy hraběte Jiřího Josefa z Valdštejna-Vartenberka v roce 1797 a v jeho představeních vystupovali také členové hraběcí rodiny. Dochovalo se zde více než dvacet téměř kompletních sestav původních kulis s dekoracemi Josefa Platzera, umělce spojeného mimo jiné s vídeňským dvorním a pražským Stavovským divadlem.
V sezoně 2026 se divadlu věnuje samostatný okruh Za příběhem zámeckého divadla. V pěti místnostech představuje kulisy, kostýmy, vstupenky, historické osvětlení i technická zařízení, která dokázala napodobit vítr, déšť a hrom. Součástí je také pohled přes sklo do klimatizovaného depozitáře, kde jsou historické divadelní dekorace uloženy.
Co nabídne návštěva v sezoně 2026
Prohlídková nabídka se během obnovy proměňuje. Vedle divadelního okruhu mohou návštěvníci zamířit na Zámek za Thurn Taxisů nebo na trasu Novinky po rekonstrukci. Ta zpřístupňuje vybrané interiéry druhého patra obnovené v roce 2023, například nejstarší zámecký divadelní sál z 18. století, apartmá hostů Valdštejnů a panskou oratoř. Základní okruh věnovaný Valdštejnům je v této sezoně kvůli rekonstrukci uzavřen.
V určených termínech lze navštívit také obnovenou zámeckou kuchyni s dobovým vybavením a renesanční věž. Na její vyhlídku vede 175 schodů a za nepříznivého počasí může být věž z bezpečnostních důvodů uzavřena. Samostatným návštěvnickým místem je zámecké sklepení s expozicí soch Olbrama Zoubka a voskovým dílem Srdce pro Václava Havla.
Areál prochází generální obnovou, která začala v roce 2023 a má pokračovat do prosince 2027. Opravuje se mimo jiné sgrafitový plášť, figurální výzdoba druhého nádvoří, kamenné prvky, Panský dům i prostor u francouzské zahrady. Zámek přitom zůstává přístupný, i když některá nádvoří a zahrada mohou být dočasně uzavřené.
Pro návštěvu je proto dobré předem ověřit aktuální termíny jednotlivých okruhů. Zámecké návrší však nabízí dostatek možností, jak výlet rozšířit o piaristický chrám Nalezení svatého Kříže, rodný byt Bedřicha Smetany nebo další památky v centru Litomyšle.