Jen málokteré místo nabídne na jednom prostoru tolik historických vrstev jako Luhov u Líšťan. Na místě staršího opevněného sídla vyrostla renesanční tvrz, kterou později nahradil barokní zámek. K areálu patří kaple Bolestné Panny Marie, park se starými stromy a rybníkem, historická sýpka i pozůstatky tvrziště. Zámek navíc ukrývá expozici grafik anglického malíře a grafika Williama Hogartha.
Od knížecího dvorce k šlechtickému sídlu
Luhov leží jako místní část obce Líšťany v okrese Plzeň-sever, nedaleko Hracholuské přehrady. První zmínka o zdejším dvorci pochází podle dostupných údajů z roku 1175, kdy byl s okolními lesy a polnostmi darován cisterciáckému klášteru v Plasích. Později se dostal do majetku premonstrátek v Chotěšově.
Výraznější proměna přišla v době renesance. V písemných pramenech je tvrz doložena nejpozději ve 14. století a podle oficiální historie areálu byla nová renesanční tvrz vybudována po získání Luhova Oldřichem z Říčan a na Pňovanech v roce 1576. Její stopy se zachovaly dodnes, i když návštěvník musí vědět, kde je hledat.
Tvrz později Steinbachové z Kranichštejna přestavěli na barokní zámek. K sídlu přibyla zahrada a pískovcové sochy. Další rozšíření následovalo po sňatku Anny Marie Steinbachové s Mariem Václavem Bořkem Dohalským v roce 1779. Zámek se tehdy rozrostl směrem na východ i západ a získal podobu, která je základem dnešního areálu.
Kaple, park a stopy dávného opevnění
Výraznou součástí zámku je kaple Bolestné Panny Marie. Po přestavbě byla podle údajů majitelů vysvěcena v roce 1784. Spolu s historickými interiéry připomíná dobu, kdy Luhov sloužil jako reprezentativní venkovské sídlo šlechty.
Neméně zajímavé je okolí budovy. Park doplňuje rybník, staré stromy, travnaté plochy, historická sýpka, ohradní zeď a fragmenty sochařské výzdoby. V prostoru se nachází také tvrziště v podobě vyvýšeného pahorku obklopeného vodním příkopem. Pahorek má mít v průměru přibližně patnáct metrů a nejlépe je patrný od východu nebo z areálu zámku.
Právě park však není běžně celý volně přístupný. Jde o soukromý objekt a rozsah návštěvnického okruhu se může měnit podle sezony a konkrétní akce. Zvláštní příležitostí bývá Víkend otevřených zahrad, při kterém se veřejnosti otevírá i část historického parku, obvykle nepřístupná.
Zámek, který dostal novou šanci
Ve 20. století čekal Luhov méně slavný osud. Po konfiskaci v roce 1945 přešel ke státnímu statku a sloužil mimo jiné jako ubytovna, sklad nebo zázemí hospodářských provozů. V 80. letech fungoval jako školící a rekreační středisko Uhelných skladů Praha. Takové využití se na stavu historického objektu pochopitelně podepsalo.
Od roku 1996 zámek vlastní rodina Němcových, která zahájila postupnou obnovu celého areálu. Veřejnosti se Luhov poprvé otevřel v červenci 2006. Obnova soukromé památky pokračuje po etapách a vedle oprav přináší také kulturní program.
Hogarthovy grafiky v prostředí venkovského zámku
Neobvyklým magnetem Luhova je výstava grafik Williama Hogartha. Anglický umělec 18. století proslul satirickým pohledem na lidské slabosti, pokrytectví, společenské ambice i mocenské vztahy. Jeho práce tak nejsou jen ukázkou starého grafického řemesla, ale také působivým komentářem společnosti.
Kontrast mezi Hogarthovou ostrou satirou a poklidným prostředím zámku působí překvapivě dobře. Návštěva proto není založena pouze na obdivování architektury, ale i na setkání s uměním, které dokáže být po staletích stále srozumitelné.
Na návštěvu je dobré se připravit
Luhov je kulturní památka, nikoli běžně přístupný veřejný park. Prohlídky se podle zveřejněných turistických informací konají hlavně o víkendech v sezoně, přibližně od května do září, aktuální termín je však vhodné před cestou ověřit u provozovatele. Totéž platí pro vstup do parku a rozsah interiérů.
V roce 2026 má výstava Hogarthových grafik pokračovat od 1. května do 27. září. Zámek počítá také s tematickými prohlídkami, programy pro děti a komorními koncerty. Luhov tak stojí za návštěvu nejen jako historická památka u Hracholuské přehrady, ale i jako příklad toho, že soukromý zámek může po citlivé obnově znovu ožít setkáváním s veřejností.